Bruselský celek opustil po třech letech v roce 2013, ten poslední však strávil na hostování v nizozemském Heerenveenu. Po necelých pěti sezonách ve Spartě doplatil na nový směr pražského klubu. Italský trenér Andrea Stramaccioni sázel spíš na zahraniční fotbalisty. „Hořkost necítím. Sice mě konec mrzel, ale možná šlo o vysvobození. Dívám se dopředu, něco končí a něco nového začalo," říká Mareček.
Jakmile ztratil ve Spartě důvěru, ocitl se mimo tým a musel trénovat individuálně. „Pro každého fotbalistu je těžké, když jej vyřadí z kádru a hodí jej na druhou kolej. Ale připravoval jsem se s kondičním trenérem z Itálie, který měl zajímavé tréninky. Vždycky jsem z nich chodil s jazykem na triku a po příchodu do Lokerenu z nich těžil, jelikož jsem neměl herní praxi,“ popisuje osmadvacetiletý středopolař.
Po konci ve Spartě se spekulovalo o Marečkově návratu do Zbrojovky. „Registroval jsem zájem českých klubů, ale chtěl jsem do zahraničí. Nakonec nabídka přišla,“ hlásí.
Zpět do mateřského týmu se zatím nechystá. „Jednou se plánuju do Zbrojovky vrátit, ale dokud mám další cíle, chci si vyzkoušet také něco jiného. Brno je srdeční záležitost, protože jsem zde vyrůstal a dostal se odsud do velkého fotbalu,“ zdůrazňuje Mareček.
V Belgii si našel čas a sledoval po šesti letech pád Zbrojovky z první ligy. „Mrzí mě, že to schytalo zrovna Brno. Zbrojovka už druhou ligu hrála a věřím, že se do nejvyšší soutěže opět vrátí, protože město si ji zaslouží,“ přemítá.
S Lokerenem prožil zajímavé období. Ambiciózní celek se po základní části umístil na třinácté příčce, jenže poté se mužstvo nastartovalo k parádním výkonům. „Lokeren neměl dobrou sezonu, asi nejhorší v dějinách. Hráli jsme až druhé play-off, ale nakonec skupinu vyhráli a vybojovali tak Evropskou ligu. Hráli jsme dobrý fotbal a stříleli hodně gólů. Máme na čem stavět, je tam dobrý tým. Snad se od toho odpíchneme do další sezony a budeme se pohybovat nahoře,“ líčí záložník z Domašova na Brněnsku.
Ten zároveň nastupuje v klubu, kde na české hráče vzpomínají jen v dobrém. Hráli tam útočník Jan Koller nebo brankář Daniel Zítka. „První, co jsem v Lokerenu slyšel, byla jejich jména. Jan Koller má dokonce fotku na nové tribuně. České hráče mají rádi lidé v klubu i fanoušci. Zanechali tam velkou stopu,“ připomíná Mareček.
Z rušného Bruselu se přesunul na klidnější místo. „Lokeren má čtyřicet tisíc obyvatel, je to taková větší vesnice, ale já bydlím v Gentu, což je jedno z nejhezčích měst v Belgii. Nejen mně, ale také rodině se tam žije dobře. Kdybych to měl porovnat, tak Brusel byl občas divoký,“ povídá defenzivní záložník.
I proto žádný další přesun nyní neplánuje. „V Lokerenu zůstávám, přišel jsem v lednu a podepsal smlouvu na tři a půl roku,“ prohlašuje Mareček.
