Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Klid, rozvaha, zkušenost. To brněnské Zbrojovce v úvodních dvou kolech druholigové soutěže chybělo, především její záložní řadě. Řád má ofenzivě aspiranta postupu dodat pětatřicetiletý bývalý reprezentant Václav Koloušek. Fotbalista se zkušenostmi z italské Serie A, který překonal leukémii, skončil v rakouském Wieneru Neustadt a ve středu se zapojil do přípravy Brna. „Začínám trénovat a po třech čtyřech dnech uvidíme, jestli bude oboustranný zájem a zda se domluvíme,“ řekl Koloušek, jenž s pražskou Spartou a Libercem získal dva české tituly.

Jak vás kontaktovala Zbrojovka?
V úterý večer mi volal Ríša Dostálek (sportovní ředitel klubu – pozn. red.) a přijel jsem, protože stále bydlím kousek od Vídně a do Brna to je hodina a půl cesty. Takže nebyl problém.

V Rakousku jste nechtěl pokračovat?
Skončila mi smlouva a na nové jsme se nedomluvili.

Měl jste i jiné nabídky?
Přišly i nějaké z Čech. Čekal jsem na takovou, kde bych cítil, že pomůžu a fotbal mě bude bavit. Z toho důvodu trénuju se Zbrojovkou.

Upřesníte další zájemce?
Bavil jsem se s trenérem Viktorie Žižkov. Nechci mluvit o tom, co se tam děje, jen jsem něco četl. Zavolali jsme si, řekli si co a jak a odmítl jsem.

Nad Libercem jste neuvažoval?
Ne, ten má dost starých hráčů, takže už by nás tam bylo moc. (smích)

Hrál jste za Spartu, Slavii, reprezentaci, teď míříte do druhé ligy. Nemrzí vás to?
Není mi pětadvacet, ale o deset let víc, takže soutěž nerozlišuju. Takový je fotbalový život.

Už jste si s trenérem Wagnerem načrtli, co po vás požaduje?
Jenom jsme se normálně bavili jako hráč a trenér, jak to vidíme. Záleží, jak budu vypadat. Herní praxe mi samozřejmě chybí, když jsem měsíc a půl nehrál.

Patrně dostanete na povel ofenzivu?
Ta není pouze o mně, fotbal šel úplně jiným směrem. Když se podíváte na Plzeň, v Kodani předvedla týmový výkon. Každý má svou roli a jednotlivci jen přidají něco navíc, ať už Horváth, Pilař nebo Čišovský.

Brněnský kádr je hodně mladý, znáte někoho?
Zbožínka ze Zlína, Michala Sedláčka znám z Boleslavi, odkud pocházím. V tom však problém nevidím. Když zůstanu, půjde o to, aby všichni makali a mančaft se zvedl. Zbrojovka musí sbírat body, aby hrála tam, kde má.

Nezaráží vás tak mladé mužstvo?
Jenže kde jinde pak chtějí kluci získávat zkušenosti, když ne třeba ve druhé lize, kterou mohou pravidelně hrát. Taky si však potřebují uvědomit, že do výkonů musí dát daleko víc, aby se za ně nemuseli stydět. Jsou mladí, hrají druhou ligu, takže na druhou stranu mají klubu vrátit, že šanci dostali.

Neobáváte se role rádce mladším?
Když mě budou poslouchat, klidně poradím. (úsměv)

Zjišťoval jste si informace o zápasech Zbrojovky?
Co jsem slyšel, jsou problémy týmu spíš psychického rázu, když dostanou gól. Mají určité fáze utkání, kdy mají na výhru, ale jedna dvě nepovedené akce je položí.

Existuje možnost, že už proti Sokolovu nastoupíte?
To teď vážně nevím.

Fanoušci na vás možná trochu zapomněli, jak se ohlížíte za pěti lety v Rakousku?
Za jediné negativum považuju sestup s Innsbruckem, který mě mrzí dodnes. Mančaft na sestup nebyl, spíš se objevily jiné problémy. Potom jsem přestoupil do Wiener Neustadtu, kde se mi to vrátilo, protože jsme hned první rok postoupili. Pak jsem si bohužel poranil koleno a už jsem toho moc nenahrál. Přesto jsem byl v Rakousku spokojený, protože atmosféra na Rapidu nebo Austrii je úžasná.

Změnil jste se za ty roky fotbalově?
Herně nevím. (smích) Rozhodně jsem klidnější. Už to není jako dřív, kdy jsem se nechal hodně často vytočit, což přišlo s věkem. Nejsem stejný jako v pětadvaceti, spíš jsem se stáhl trochu dozadu, odtamtud se snažím dát nějakou přihrávkou. Plus minus podobně jako Pavel Horváth v Plzni, nějakou přihrávku taky umím vymyslet.