Slovní spojení „jít zápas od zápasu“ je u sportovců časté klišé. Nyní ovšem přesně vystihuje situaci Zbrojovky. „Nastoupili jsme do utkání s Teplicemi s čistou hlavou a konečně se nám dařilo, na čem celou dobu pracujeme. I když už je možná pozdě,“ mrzí Krejčího.

Mnozí Brno vidí jako jasný sestupový tým. Situaci nemá ve svých rukou. Musí porazit doma Jihlavu i venku Ostravu a o víkendu doufat nejlépe v remízu Baníku s Karvinou. Na ni ztrácí Brňané tři body, na nesestupovou čtrnáctou pozici Ostravy čtyři. „Budeme dělat vše proto, abychom teď jen vyhrávali, a uvidí se,“ burcuje talent.

Svěřenci kouče Romana Pivarníka opravdu mohou hrát bez nervozity. Třeba jako proti Teplicím. „Vyhrávali jsme všechny osobní souboje v obou šestnáctkách a měli v nich důraz. Sbírali jsme odražené míče a proměňovali šance, což nás doteď trápilo. Konečně jsme se rozstříleli. Byli jsme lepší tým a zaslouženě vyhráli,“ vyjmenovává Krejčí nedělní pozitiva.

TRIO POSPOLU
V zápase se také cítil dobře. Naposledy spolu nastoupilo trio Krejčí, Miloš Kratochvíl a Jan Polák ve středové řadě na hřišti pražské Sparty 4. března.

Další kolo proti Mladé Boleslavi odehrál Polák jen 25 minut, než se zranil. „Začali jsme tak jaro a myslím si, že spolupráce fungovala. První tři kola jsme udělali čtyři body. Docela nám to šlo, potom se Poli zranil. Je to strašně znát, když takový hráč vypadne ze sestavy. Přestalo se dařit. Trenér udělal nějaké změny,“ sděluje Krejčí.

Po devíti utkáních se spolu opět sešli a na kraji zálohy si sedli i s uruguayským Rafaelem Acostou. „Je to asi jeden z nejlepších zahraničních hráčů, které jsem v lize viděl. Gólově se prosadil sice dvakrát, ale je skvělý jeden na jednoho. V obraně je pracovitý, hraje pro tým. Má mnohem na víc. Fakt výborný hráč,“ chválí Krejčí střelce branky na 2:0 na severu Čech.

Trefa brněnského odchovance byla výstavní. Snadně obešel ve druhé půli zkušeného záložníka Admira Ljevakoviče a prudkou ranou pod břevno levou nohou zvýšil na 4:0. „Dlouho mi to tak nesedlo. Jsem rád, že nešlo o žádnou haluz, budu na gól rád vzpomínat. Doufám, že není poslední. Šlo zatím o můj nejhezčí gól v lize, protože byl první,“ směje se mladý středopolař.

Gólový účet v lize si otevřel ve 22. zápase. Na hřišti se mu viditelně ulevilo. „Strašná euforie. Čekal jsem na gól skoro rok. Vždy jsem měl nějaké doklepávky a trefoval třeba hráče na brankové čáře. Teď to konečně padlo,“ dodává.