Zvládnete utkání kondičně?

Už mám trochu obavy. Jak teď trénuji basketbal, na fotbal příliš nechodím, takže už je trochu problém. Uvidíme (smích).

Jsou akce jako souboj se Sigmou potřeba, aby si lidé pamatovali ducha Lužánek?

Je to tak. Takové zápasy to místo oživí. Téma nového stadionu často utichá. Přijde mi, že se o něm mluví hlavně před volbami, ale fotbal za Lužánky každopádně patří. Výborná atmosféra byla třeba na rozlučce Petra Švancary.

Vzpomínáte na dobu, kdy Zbrojovka hrála za Lužánkami?

Je to už dávná historie, ale zážitky se nedají zapomenout. Vzpomínám hlavně na zápasy s největší návštěvou. Třeba když přijela Slavia.

Vypíchněte nějaké utkání, co vám utkvělo v hlavě.

Dobře si pamatuji duel s Chebem. Fanoušci udělali nádhernou atmosféru a hrálo se za umělého osvětlení, což tenkrát nebylo pravidlem. Vyhráli jsme 6:1 a já dal branku levou nohou z dálky. Moc pěkné utkání.

Sledujete současné výkony Brňanů?

Víkendy mám kvůli basketbalu úplně zasekané, takže se na fotbal moc nedostanu. Sleduji klub zpovzdálí, takže si netroufnu cokoli hodnotit.

 Tým na jaře nezvládl baráž a je tak stále ve druhé lize. Čekal jste to?

Podle první poloviny sezony to vypadalo, že to nezvládnou, ale kluci měli výborný závěr. Hráli dobrý fotbal, dali dost branek a po právu se probojovali do baráže.

Jak souboje s Příbramí hodnotíte?

Čekal jsem větší rozdíl mezi první a druhou ligou. Zápasy byly vyrovnané, rozhodovaly maličkosti a člověk si užil s rozhodčími. Nechci nikomu sahat do svědomí, ale závěr utkání v Příbrami byl směšný.

Trénujete basketbal. Byl to velký šok, skočit do něj z fotbalu?

Jedno se hraje rukama, druhé nohama. Jinak jsou si sporty podobné. Přiženil jsem se do basketbalové rodiny (jeho tchánem je bývalý basketbalista a trenér Jan Bobrovský – pozn. red.) a dnes jej hrají tři moje děti. Dcera Klára nastupuje za Žabiny v nejvyšší soutěži, starší syn Jan je v Praze v USK a mladší Petr hraje za brněnské BŠM. Všichni prošli i reprezentačními výběry.