Věrný obránce Křivánek drží brněnský zápasový rekord

4. 3. 2013

Redakce

Brno /ZBROJOVÁK STOLETÍ/ - Pokud na někoho z brněnských fotbalistů sedí slovo „klubista", pak je jím právě Petr Křivánek. Ve Zbrojovce hrával od žáčků až do pětatřiceti let, kdy už o jeho služby klub neměl zájem. Výjimkou byla pouze vojna a asi dvouměsíční hostování v Drnovicích, kam byl jako mladík poslaný na rozehrání.

Petr Křivánek. | Foto: archiv

Navíc drží zajímavý primát. Odehrál totiž nejvíc prvoligových zápasů v brněnském dresu. S 317 starty je historický rekordman, jehož zřejmě jen tak někdo nepřekoná. Na první start ve zbrojováckém áčku ovšem čekal poměrně dlouho.

Dočkal se ho až po vojně. „S áčkem jsem chvilku trénoval ještě ve druhé lize za trenéra Cipra. Pak mě ale přeřadili do béčka a potom jsem šel na vojnu. Ligu jsem si poprvé zahrál za kouče Dobiaše na jaře 1991. To už bylo jasné, že sestoupíme, takže dostávali v závěru šanci mladí hráči," vzpomíná.

Kdo si myslel, že v další sezoně už bude talentovaný odchovanec nastupovat pravidelně, ten se mýlil. Na postupu z druhé ligy se podílel jen v šesti zápasech. „Před začátkem sezony se rozhodovalo, jestli budu hrávat já, nebo Peťa Maléř. Spíš to vypadalo na mě, jenže ještě před ligou jsme hráli pohár v Jihlavě, a ten zápas skončil divoce 4:4. Zůstalo to na mně a brankáři Herdovi. Ten už si pak nezachytal vůbec, protože mu Ukrajinec Smotrič na tréninku zlomil nohu," doplňuje.

Lepší časy pro Křivánka nastaly po příchodu zkušeného kouče Josefa Masopusta. „Měl jsem štěstí, protože jsem se u něj výborně zapsal. První zápas pod panem Masopustem jsme hráli proti pražské Dukle, což pro něj byla hodně prestižní záležitost. Vyhráli jsme 2:1 a já dával oba góly. Takže od té doby jsem to měl u něho dobrý," usmívá se.

Od té chvíle se stal stálicí brněnské sestavy. Jeho poctivý přístup a bezkonfliktní povaha mu později vynesly i kapitánskou pásku. A v září 1996 přišla i zasloužená odměna v podobě reprezentačního startu.

Šlo sice jen o přátelské utkání v Jablonci nad Nisou proti Islandu, ale v jednom týmu se potkal s čerstvými vicemistry Evropy, kterých bylo v základní sestavě osm. Při výhře 2:1 odehrál „Křivan" celých devadesát minut, ale tím se jeho reprezentační účet uzavřel. „Párkrát jsem se ještě objevil v širším výběru, ale to bylo všechno. Každopádně na ten zápas rád vzpomínám, už jenom nominace pro mě byla příjemné překvapení," přiznává.

Ze zbrojovácké sestavy vypadl na jaře 2005 po příchodu trenéra Kotrby. „Samozřejmě jsem si věřil, že bych ještě ligu mohl hrát. Jenže nastala generační výměna, navíc se k tomu přidaly i nějaké zdravotní problémy," vysvětluje.

Na jaře ještě pomáhal druholigové juniorce, pak zamířil do rakouského Ardaggeru, kde se potkal s Janem Marošim. Vedle toho se začal věnovat ještě trenérské činnosti. Jenže kupodivu ne ve fotbale, ale v basketbalu.

Příčina je jasná. Jeho manželka je totiž bývalá basketbalistka a navíc dcera Jana Bobrovského, jedné z největších legend českého basketbalu.