S fotbalem začínal Karel Kroupa v rodných Bosonohách, kde jsou na něj dodnes patřičně hrdí. V šestnácti letech přestoupil do Královopolské a hodně důležitým obdobím pro něj byla vojna v Táboře. „Ve druhé lize jsem nastupoval i proti Zbrojovce. A ta si mě pak po postupu do nejvyšší soutěže taky z Králova Pole vytáhla," připomíná Kroupa klíčový moment jeho kariéry.

Hned v premiérovém ligovém ročníku vstřelil šest branek, které pomohly brněnskému nováčkovi k záchraně. Výrazný výkonnostní vzestup zaznamenal v sezoně 1974/1975. Poprvé nastřílel v první lize deset branek a především pomohl k posunu Zbrojovky na čtvrté místo v tabulce.

Jeho talentu si všimli i trenéři národního týmu. V říjnu 1974 poprvé oblékl dres reprezentačního áčka, když v Bratislavě odehrál posledních sedm minut přátelského utkání se Švédskem. Na stadion na Tehelném poli přesto nemá nejlepší vzpomínky. Ty se ovšem týkají až zápasu z dubna 1976. Ve čtvrtfinále mistrovství Evropy proti Rusku totiž selhal ve stoprocentní šanci. „Z malého vápna jsem překopl bránu. Byl to nejhorší moment mojí kariéry. Kdybych to dal, tak jsem asi teď měl doma zlato z Bělehradu. Takhle jsem nebyl nominovaný už ani k odvetě do Ruska. Přitom jsem byl přesvědčený, že jsem do mužstva patřil," stále cítí křivdu.

K pozitivnějším vzpomínkám na reprezentaci patří například zápas s Brazílií na slavném stadionu Maracaná. „Po zápase jsem byl společně se Zicem vyhlášený nejlepším hráčem. A pak jsme si vyměnili dresy," líčí nezapomenutelný zážitek.

Co se Kroupovi tak úplně nepodařilo na mezinárodní scéně, to si vynahradil na domácích trávnících. Vedle dvou titulů ligového krále střelců se stal v roce 1977 také československým fotbalistou roku. Před takovými borci, jakými byli Ondruš, Dobiaš, Viktor, Nehoda nebo Panenka.

Nejpříjemnější chvíle kariéry ovšem prožíval na jaře roku 1978. Fotbal je kolektivní sport, a tak největší cenu má jednoznačně mistrovský titul Zbrojovky. Pro Brno to byl navíc zatím jediný triumf v ligové historii. „Titul jsme si zajistili už v předposledním kole, v němž jsme hráli v Trnavě. Bylo to neskutečné, jelo tam s námi snad deset tisíc fanoušků. A navíc jsme cítili, že nám fandí i trnavští diváci. O mistrovi se totiž rozhodovalo mezi námi a pražskou Duklou, která jako armádní mančaft nebyla moc oblíbená," vzpomíná Kroupa na skvělou atmosféru.

Zbrojovka se i zásluhou Kroupových gólů držela v popředí tabulky také v následujících třech sezonách. Proto většinu fanoušků i odborníků překvapilo, když se klub v létě roku 1982 služeb zkušeného kanonýra vzdal. Také za to krutě zaplatil sestupem do druhé ligy.

O velké zahraniční angažmá připravil Kroupu komunistický režim, a tak se musel spokojit s několikaletým působením v nižších rakouských soutěžích. Po šesti letech strávených v Rakousku se vrátil do Zbrojovky jako funkcionář na začátku devadesátých let a klubu odváděl služby až do roku 2005.

Karel Kroupa

Narozen: 15. dubna 1950 v Brně-Bosonohách

Hráčská kariéra: Bosonohy, Spartak Královopolská, Dukla Tábor, Zbrojovka Brno, TJ Gottwaldov, nižší soutěže v Rakousku

První liga: 277 zápasů, 118 gólů

Reprezentace: 21 zápasů, 4 góly

Největší úspěchy: fotbalista roku 1977, mistr ligy 1978, král ligových kanonýrů 1978 a 1979

Oblíbený post: střední útočník

Přezdívka: Krupica, Sova

ANTONÍN ZABLOUDIL

KAŽDÝ DEN V TIŠTĚNÉM VYDÁNÍ JIHOMORAVSKÝCH DENÍKŮ ROVNOST NAJDETE JEDEN PŘÍBĚH FOTBALISTY ZBROJOVKY BRNO. NA WEBU SE TEXTY BUDOU OBJEVOVAT S TÝDENNÍM ZPOŽDĚNÍM. PROTO NEVÁHEJTE A ČTĚTE PŘÍBĚHY NA NOVINOVÝCH STRANÁCH S PŘEDSTIHEM:

Sobota 2.března: Karel Lichtnégl
Pondělí 4.března: Oldřich Machát