Byl jeden z nejslavnějších sportovních obojživelníků a vůbec poslední, kdo reprezentoval Československo jak ve fotbale, tak v hokeji. Pro oba sporty měl neskutečný talent. Přesněji řečeno, talentovaný byl na všechny sporty. „Na co jsem sáhl, to mi šlo. Tenis, volejbal, košíková, všechno," tvrdí legenda světového sportu.

Bubník hrával ve fotbale nejčastěji na postu středního útočníka. Uměl kopat oběma nohama stejně, měl čistý nárt. Byl vynikající technik, zakončoval s klidem, rozvahou a nápadem.

Díky urostlé postavě byly jeho silnou zbraní také hlavičkové souboje, v nichž se těžko odstavoval od míče. „Hlavy jsem neprohrával. Měl jsem dobrej výskok a z hokeje jsem si přinesl výbornou hru tělem," přitakává.

Přestože byl vynikající fotbalista, nejvyšší soutěž si poprvé zahrál až v šestadvaceti letech. Především proto, že Brno předtím devět let nemělo první ligu. Tu dokázala pro město vybojovat až Rudá hvězda v roce 1956. Vytvoření silného klubu spadajícího pod ministerstvo vnitra bylo pro Bubníka klíčový okamžik kariéry. „Napřed na nás pokřikovali hanlivě: ‚Profíci! Policajti!?' Začali jsme ale vyhrávat a brzy na nás chodilo dvacet tisíc lidí. Pro mě to bylo štěstí. Měl jsem jít zrovna na vojnu a původně jsem narukoval do Vejprt v severních Čechách. Jenže pak mě stáhli do Komety a já byl rád, že jsem mohl zůstat v Brně," vzpomíná.

V nejvyšší fotbalové soutěži nakonec odehrál přes sto zápasů. Na jaře roku 1966 bojovala Zbrojovka o záchranu a trenér Kolský vytáhl jako tajný trumf Bubníka. Pětatřicetiletý veterán se tehdy už věnoval především hokeji a fotbal prakticky nehrál. V utkání s Hradcem Králové to ale vůbec nebylo znát a právě Bubník měl velkou zásluhu na tom, že se Brňané po výhře 3:1 zachránili v nejvyšší soutěži.

Ve fotbalové reprezentaci si připsal „pouze" jedenáct startů. Poté se musel rozhodnout, kterému z obou sportů se bude věnovat prioritně. „Přišlo nařízení z vrchu, že se buď budu věnovat fotbalu, nebo hokeji. Sezony se začaly prodlužovat, soustředění se často překrývala. Občas jsem byl povolanej na dvě akce zaráz. Nakonec jsem si vybral hokej. Hlavně proto, že tehdejší hokejovej nároďák byl přece jen o něco silnější," vzpomíná na těžké rozhodování.

Tehdy ovšem netušil, že fotbalisté přivezou za necelé dva roky senzační stříbro z mistrovství světa v Chile. „Kdyby Vlasta zůstal u fotbalu, určitě s námi do Chile jel," je přesvědčen tehdejší lídr národního mužstva Josef Masopust.

I tak ale stihl Bubník v reprezentaci odehrát několik skvělých zápasů a ve velkém stylu se také loučil. Na stadionu Velodrome v Marseille vstřelil jednu ze dvou branek do francouzské sítě, díky nimž vybojovalo Československo bronz na prvním mistrovství Evropy v roce 1960.

Vlastimil Bubník

Narozen: 18. března 1931 v Kelči

Kariéra: Spartak Královopolská Brno, RH Brno, Spartak Brno ZJŠ

1. liga: 103 zápasů, 32 gólů (19571967)

Reprezentace: 11 zápasů, 4 góly (19571960), účastník ME 1960 (3. místo)

Oblíbený post: střední útočník

Číslo dresu: 9

Přezdívka: Bubál, Medvěd

KAŽDÝ DEN V TIŠTĚNÉM VYDÁNÍ JIHOMORAVSKÝCH DENÍKŮ ROVNOST NAJDETE JEDEN PŘÍBĚH FOTBALISTY ZBROJOVKY BRNO. NA WEBU SE TEXTY BUDOU OBJEVOVAT S TÝDENNÍM ZPOŽDĚNÍM. PROTO NEVÁHEJTE A ČTĚTE PŘÍBĚHY NA NOVINOVÝCH STRANÁCH S PŘEDSTIHEM:

Pondělí 21. ledna: Libor Došel ml.

Úterý 22. ledna: Libor Došel st.

ANTONÍN ZABLOUDIL