Fotbalisté Sokola Bohdalice například v 1. B třídě skupiny A Jihomoravského kraje hostí soupeře na hřišti, které má postranní čáry blíž u sebe, než je obvyklé. „Hřiště je úzké, ale jsou i užší trávníky. Máme šířku asi pětašedesát metrů. Nemusíme tady tolik běhat. Na druhou stranu, místa je málo a hráči potřebují zručnost pracovat na malém prostoru,“ přiblížil kouč Bohdalic Bedřich Kolář.
Úzká zelená plocha přináší své výhody. „Máme hráče, kteří umí vhazovat hodně daleko jako třeba Jaroslav Kolečkář. Vhazování okolo šestnáctky je pro nás lepší roh, protože hozený míč hráč hlavou trefí líp, než když by jej někdo kopal,“ objasnil bohdalický stratég.
Tento prvek pak má samozřejmě neopomenutelné místo v taktice. „Dřív jsme to i trénovali, ale teď už spolu hrajeme tak dlouho, že to vyplývá ze hry samotné. Když je vhazování v útočné části, obránci jdou dopředu jako na roh,“ doplnil kouč Kolář.
Soupeře navíc bohdalické rozměry matou. „Když přijedou mančafty zvyklé na velká hřiště, mají problémy. Nakopávané míče jsou dlouhé, takže je pro nás výhoda hrát doma. I když teď se to zrovna nepotvrzuje,“ poznamenal kouč, jehož svěřenci jsou v tabulce předposlední.
A na úzké hřiště v Bohdalicích v letošní sezoně vyběhli také bývalí prvoligoví fotbalisté Tomáš Polách, Patrik Siegl nebo Petr Švancara, kteří hájí barvy Vilémovic.
Oproti tomu týmy, které přijedou válčit do Rychtářova ze čtvrté okresní třídy skupiny A na Vyškovsku, zarazí jiný úkaz. Fotbalový trávník tu roste do kopce. „Nikdy jsme to neměřili, není to tak, že byste neviděl spodní branku. Ale rozdíl může být víc jak metr. Jeden poločas hrajete do kopce, druhý z kopce, což pocítíte,“ sdělil se smíchem tamní hráč Erik Mikulášek.
Soupeři si na to prý často stěžují. „Jsou nespokojení vždycky. Celkově to hřiště není dobré. Nemáme zavlažování, jenom sečeme. Když v létě neprší, na horní půlce, pod kterou je skála, se trávě nedaří. Letos pršelo hodně, tak jsme tomu začali říkat Maracana (stadion s kapacitou víc než 80 tisíc diváků v brazilském městě Rio de Janeiro – pozn. red.), protože tolik trávy tam nikdy nebylo,“ dodal Malůšek.
Rychtářovské sportovní pole tak návštěvníky neohromí. „Vybudovalo se kdysi svépomocí. Stavěli se tu bytovky, kopalo se, tak sem navezli strhnutou hlínu, protože to celé stojí v kopci na skále. Hřiště se udělalo při nějaké akci Z a už tak zůstalo, protože samozřejmě nejsou peníze,“ uzavřel Mikulášek.
JAROSLAV GALBA
