Defenzivní záložník Lukáš Mareček nese svůj podíl na tom, že brněnský tým v lize doposud neinkasoval. Jeho práce je gólům především zabraňovat, byl by však rád, kdyby se díky němu rozvlnila síť i na druhé straně hřiště. „Kdyby to vyšlo v Ostravě, vůbec bych se nezlobil,“ směje se devatenáctiletý talent, který v lize odehrál čtyřicet zápasů, ale střelecky se v nich neprosadil.

Jak probíhala příprava na souboj s ostravským Baníkem?
Řekli jsem si pár věcí k zápasu se Slováckem, rozebrali chyby a pověděli si, co bychom měli zlepšit. Díky tomu, že se hraje až v pondělí, jsme na všechno měli víc času.

Jak silným soupeřem podle vás bude Ostrava?
Začala dobře, stejně jako my. Má formu, i když teď prohrála s Jabloncem. O to těžší utkání nás čeká, určitě přijde hodně lidí. Ale my chceme bodovat a navázat na předchozí výkony.

V posledním zápase jste nastoupil vedle Polácha, kterého brzo střídal Dostálek. Změnily se vám kvůli tomu úkoly na hřišti?
Oba kluci jsou zkušení hráči a hlavně vynikající fotbalisti, ale já mám úkoly furt stejné. Co řekne trenér, to se snažím plnit. Chybí mi akorát góly.

Blízko jste měl k brance v zápase se Slavií, ale byla z toho jen tyčka. Ovace za vás sklidil až Michael Rabušic, který míč do brány doklepával.
Říkal jsem mu, ať mi to někdy vrátí a hodí mi balon pod sebe. On si ze mě ještě dělal srandu. Do televize říkal, že můžu být vůbec rád, že jsem trefil branku. (úsměv)

Třeba svůj první ligový gól vstřelíte proti Ostravě.
Vůbec bych se nezlobil. Pokud to vyjde, tak snad uteču ze stadionu a nikdo mě nezastaví. (úsměv) Trenér Beránek říkal, že až se trefím, budeme mít krupičnou kaši, kterou mám hrozně rád. Já ale zatím dostávám všechny balony na levou nohu, střely mi chodí nahoru. Trenér mě nutí, abych střílel. Snažím se to pilovat.

Na čem ještě v tréninku pracujete?
Na přechodové fázi. Když dostanu balon od obránců, musím hrát dopředu, takže se snažím zlepšit převzetí míče a finální přihrávku.

Pomáhá vám, že pracujete právě s tak zkušenými hráči jako jsou Polách s Dostálkem?
Učím se od nich. Dívám se, jak řeší různé situace, snažím se to odkoukat a přenést do své hry. Určitě mi mají co dát. Právě Ríša Dostálek říkal, že mě naučí střílet. (smích)

Letos zatím hrajete na svém oblíbeném místě středního záložníka. Jste rád, že už nemusíte nastupovat na místě pravého obránce jako ke konci minulého ročníku?
Jasně. Loni to byl extrém, chtěl jsem se vrátit do středu. Na pravé obraně se nedá tvořit, já potřebuju hrát s balonem.

Po čtyřech kolech má Brno deset bodů, už myslíte na poháry?
Máme na ně. My hlavně hrajeme o přízeň diváků, kteří byli doteď fantastičtí. Věřím, že budou dál chodit. Kvůli nim musíme zlepšit ofenzivu a doma pravidelně vyhrávat.

S největší pravděpodobností budete v nominaci na mistrovství světa dvacetiletých, které se koná koncem září v Egyptě. Mrzí vás, že opustíte rozjetý tým?
Kluci to určitě zvládnou i beze mě. Doufám, že během toho, co budu pryč, budou mít stejné výsledky jako doposud. Na mistrovství se moc těším. Je to pro mě výzva a šance, snad jí využiju a společně v Egyptě navážeme na úspěch z předchozího šampionátu. (před dvěma lety v Kanadě česká reprezentace do dvaceti let vybojovala stříbrné medaile – pozn. red.)

Právě výborné výkony vašich předchůdců je mnohdy katapultovaly k zahraničním angažmá. Nebude vás tohle na hřišti svazovat?
Mistrovství světa dvacetiletých je nejsledovanější juniorský turnaj. Když vám dá kouč příležitost a zahrajete dobře, okamžitě dostanete nabídky. Je jasné, že každý to má v hlavě, ale nesmí nad tím přemýšlet v zápase, musí se soustředit na svůj výkon. Základem je úspěch, s ním přijdou i nabídky.