Pomohla vám rychle vstřelená branka?
Rozhodně. Znamenala pro mě i pro naši hru velkou vzpruhu. Potřebovali jsme bodovat jako sůl. Podali jsme bojovný a disciplinovaný výkon a jsem strašně rád, že jsme vyhráli.
Soupeřovi obránci vám při vaší brance dali až moc prostoru.
Dostal jsem dobrou přihrávku od Romana Fischera, měl jsem kolem sebe dost místa. Míč jsem si zpracoval bez problémů, skoro jako na tréninku. Soupeře jsem si obhodil a najednou jsem se ocitl sám před brankou. Vystřelil jsem a padlo to tam. Mířil jsem na přední tyč.
Gólově jste se prosadil naposledy začátkem září. Jak se za vítěznou branku odměníte?
(Přemýšlí) Asi nijak. Stačí mi, že jsme vyhráli. Gól je sám o sobě odměna.
Ve zbytku zápasu jste se k míči ale už moc nedostal. Proč?
Zápas se tak vyvíjel. Byl především o bojovnosti. Snažil jsem se co nejvíc, abych získával nakopávané balóny, ale ve vzduchu bylo strašně těžké se prosadit, protože soupeř má v obraně vysoké chlapy.
Až v závěru jste šel sám na příbramského gólmana, jenže místo střely jste ještě přihrával a nic z toho nebylo. Neuvažoval jste, že jako útočník budete spíš střílet?
Mohl jsem míč napálit na branku, ale Aleš Hruška situaci dobře ustál, ani se nehnul. A taky jsem viděl nabíhat Karla Kroupu, proto jsem mu zkusil přihrát. Škoda, že z toho nic nebylo.
Byla to špatná přihrávka, nebo zakončení?
Při troše štěstí z toho mohl být gól. (úsměv)
