Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Stoper Anderlechtu Brusel se v mládežnických reprezentacích pohybuje už skoro sedm let, nasbíral v nich 75 startů, ale nikdy prý necítil takovou bezmoc jako proti Švýcarům.

Majitel dvou stříbrných a jedné bronzové medaile z juniorských šampionátů se nerad smiřoval s tím, že mu v Dánsku unikla další šance dojít konečně na úplný vrchol. Už těsně po nezdaru se Švýcary pronesl Mazuch v šatně plamennou řeč a nebral si prý servítky.

"Bylo potřeba si to vyříkat a pořád se neschovávat za nějaké alibi. Je to každý zápas stejné, opakujeme pořád ty samé chyby a po zápase jsme si to už museli říct," líčil dnes při setkání s novináři jeden z klíčových hráčů jednadvacítky.

Na duel se Švýcarskem nikdy nezapomene, tak frustrovaný jako po porážce 0:1 v prodloužení prý ještě v kariéře nebyl. "Nikdy jsem nic takového nezažil, a že toho za sebou v reprezentacích mám už dost. Vůbec nic jsme nepředvedli směrem dopředu, za celý zápas neměli snad jedinou šanci. A to jsme v semifinále šli na Švýcarsko a mysleli, jak bude hratelné," trpce se pousmál Mazuch. "Kdybychom přes ně postoupili, bylo by to hezké, ale také bychom cítili, že to není úplně zasloužené," řekl.

Den po prohře s týmem helvétského kříže už vypadal, že je vyrovnaný a nad věcí, jak je jeho zvykem. Smutek z toho, jakým způsobem Češi selhali, v něm ale prý zůstane dlouho. "Jestli jsem byl při tom proslovu ostrý? Trochu jsem hlas zvýšil. Ale pak se ke mně přidali i další kluci. Aspoň je vidět, že nám to není jedno. Když se nedaří, nemůžeme se přece plácat po ramenou a říkat si dokola, že další zápas to už bude lepší," řekl rodák z Hodonína, který v profesionální kariéře prošel také Brnem a vyzkoušel si i angažmá ve Florencii.

Sám ze hřiště prý dobře vnímá, jak jednadvacítka během Eura herně strádá. I když postup ze základní skupiny, v níž se mladí Češi utkali s Ukrajinou, Španělskem a Anglií, je podle něj také úspěch. "Ale musíme se dívat i na to, co jsme tady herně předvedli. Až na jednu pasáž při zápase s Ukrajinou a první poločas s Anglií to nikdy nebylo ono. Pořádně si nepřihrajeme, v ofenzivě nám to nejde. Čtyři zápasy to je pořád to samé," uvedl Mazuch.

Sám je jedním ze základních stavebních kamenů jednadvacítky a pamatuje si úspěšnou sérii z kvalifikace i baráže, v níž mladí Češi nepoznali přemožitele a neporazitelnost drželi od listopadu 2008 až do letošního března. O to víc Mazucha mrzí, že v Dánsku "lvíčata" tápou.

"Stojím si za tím, že v týmu síla je. Mnohokrát jsme ukázali, že fotbal umíme. Porazili jsme Němce, Nizozemce, Řeky… Ale teď na nás přišly slabé chvíle. A síla týmu se ukáže právě v zápasech, jako je třeba semifinále mistrovství Evropy," poznamenal Mazuch.
"Třeba na mistrovství světa dvacítek to také z naší strany nebyl žádný oslnivý fotbal, ale pořád jsme si tam nějaké šance vypracovat dokázali a dávali z toho góly. K tomu se tady ani nedostaneme," posteskl si Mazuch, v jehož sbírce juniorských úspěchů se vyjímají stříbrná medaile z MS dvacítek z roku 2007, stříbro z ME sedmnáctek a bronz z ME devatenáctek z roku 2006. Tím se nemůže pochlubit žádný jiný český hráč.

Mazuch ale tajně doufal, že se v Dánsku ještě dočká turnajového zlata. Taková vidina se mu ale definitivně rozplynula. "Kdyby přišlo zlato, bylo by to samozřejmě krásné, ale i tak jsem spokojený s tím, co jsem v mládežnických reprezentacích dokázal. Třeba to první místo ještě v budoucnu přijde," věřil.

Jistotu má v tom, že si z ME jednadvacítek odveze bronz, který berou oba poražení semifinalisté. Mazuch však věří, že medaile bude mít také "olympijskou příchuť". Češi však musejí v sobotu v Aalborgu zdolat Bělorusko v přímém souboji o poslední postupové místo z Eura.

"Bylo by hodně smutné, kdyby nás o olympiádu mělo připravit Bělorusko. Nevím, jestli se najednou naše hra změní o 180 stupňů, ale teď už je to jedno. Hlavní je, abychom to nějak urvali," uvedl Mazuch. "Třeba nás nakopne i ta kritika za naše výkony," dodal urostlý zadák.