Sobotní exhibiční rozlučka, na kterou podle policejních odhadů dorazilo až 35 tisíc diváků, ji nadchla. „Jsem na Petra hodně pyšná. V životě jsem nevěřila, že dokáže zblbnout tolik lidí. Vím, že umí zblbnout rodinu, ale tolik tisíc lidí, to je neskutečné. Nedělal to sám, bez fanoušků by stadion neuklidil. A bez pána, který mu udělal trávu, by nebylo kde hrát," děkovala všem pomáhajícím dobrovolníkům.

Švancara odešel z profesionálního fotbalu loni na podzim po konci v prvoligové Příbrami. Doma si jej ale neužili. „S diářem jsem ho nikdy neviděla, najednou s ním chodil i na záchod, protože si pořád zapisoval úkoly. Myslela jsem, že když přestane hrát fotbal, bude doma víc. Ale čtyři měsíce byly tak hektické, že jsem šťastná, že vše končí a užiju si svého chlapečka," oddechla si Švancarová.

Maminka bývalého útočníka Zbrojovky se stejně jako její syn těšila na některé bývalé hráče brněnského klubu. „Byla jsem strašně šťastná, že jsem viděla Pacandu, Horejše, Černého, Václavíka, Siegla, toho jsem neviděla snad deset let. Petr byl tehdy ještě svobodný a naše rodiny se hodně stýkaly. Jsou to super kluci, moc ráda jsem je po letech potkala," uvedla. „Petra mrzela jen neúčast Baroše, který už má povinnosti v Mladé Boleslavi," dodala.

Sama zatím neví, kam se její syn po konci vrcholové kariéry vrhne. „Rozhodně ho baví komentování, tam je ve svém živlu. Je svým způsobem exhibicionista. Rozhodně by mu sedělo místo nějakého manažera, protože je spokojený, když může něco vyřizovat," přemýšlela.

Do fotbalové Zbrojovky mu ale přístup přísně zakázala. „V žádném případě. Když Brno spadlo do druhé ligy, tak jsem ho prosila, aby se nevracel. Bylo to docela náročné, ale on řekl, že jako srdcař musí Zbrojovce pomoct. Takže jí pomohl a skončil v Příbrami. Má srdce pro Zbrojovku pořád, ale nerada bych ho v současné situaci někde v klubu viděla," poznamenala.

Švancarová také prozradila, odkud pramení útočníkova výřečnost. „Povahu má smíšenou, vtípky a blbosti po tatínkovi, výřečnost po mně. Také mi řekl, že jsem neřízená střela, protože co si myslím, to většinou řeknu a pak teprve přemýšlím. Někdy je to ale potřeba. V tomto je po mně," zmínila.