Před návratem do Slovácka, odkud před rokem zamířil do Zbrojovky, chytal v druholigovém švédském Mjällby a poté v Malmö. Na Vánoce ovšem jezdil každý rok domů. „Slavnostní stůl ve Švédsku vypadá úplně jinak, mají tam minipárečky, nakládané ryby, celá tradice je od rána do večera jiná než u nás. Neviděl jsem, že někdo chodí ve Švédsku na půlnoční mši, u nás jsou lidé víc křesťansky založení," líčí vyškovský rodák.
S přítelkyní v těchto dnech řešil povinnosti ve firmě. „Není to vyloženě shon, ale času moc není, abychom si předvánoční nákupy užili. Dárky jsme nakoupili všechny, ještě je zabalíme, nachystáme stromeček a čeká nás poslední uklízení," popisuje.
Vánoce s rodinou
Melichárek si na Vánocích nejvíc užívá volno s rodinou. „Štědrý den trávíme každý rok všichni pohromadě buď u rodičů, sestry nebo u mě doma. Rozdáme si dárky, pak s přítelkyní navštívíme její rodinu, objíždíme babičky. Nejvíc si vážím toho, že všichni máme na sebe čas, což za rok mockrát nestihneme," povídá.
Hlídat linii si přes svátky moc nemusí, cukroví neholduje. „Máme ho doma kopu, od babičky jsem dovezl dvě krabice, ale sladké mi nechutná. Může být přede mnou hozené na stole, klidně si zobnu, nijak ho do sebe nevalím," sděluje zlínský odchovanec.
Co si ovšem nenechá ujít, jsou české pohádky. „Díváme se na ně už týden dopředu, když nějaké vyskočí a máme čas. Na nové moc nejsem, ale určitě se podíváme na Princeznu se zlatou hvězdou, Popelku nebo Pyšnou princeznu," jmenuje oblíbené.
Novoroční předsevzetí si nedává, ale přání vyslovuje. „Samozřejmě si přeju hlavně zdraví pro rodinu a všechny blízké. Přát si něco ve fotbale na úkor zdraví si nedovolím," dodává Melichárek.
