V pozici asistenta trenéra nynější Zbrojovky oslaví dvaačtyřicetiletý bývalý vynikající záložník dvacáté výročí památné bitvy symbolicky. Jeho svěřenci totiž v neděli hostí také pražský tým, jen místo Slavie se Brnu postaví Sparta.

Poznali jste před dvaceti lety, že se schyluje k něčemu výjimečnému?
Když jsme šli asi dvě a půl hodiny před zápasem na přípravu do útrob stadionu, tak jsme si všimli neuvěřitelných front u pokladen. Začal nám běhat mráz po zádech a říkali jsme si, že bude dneska parádní návštěva. Když jsme čtyřicet minut před hvizdem vyběhli na trávník na rozcvičku, tribuny už byly narvané. Lidi obsadili i spodní řady, kam jindy nikdo nechodil.

Užili jste si zápas před rekordní návštěvou?
Tenkrát jsme to ne-uměli. Byli jsme mladí a nezkušení. Neuměli to ani staří, protože dosud nic podobného nezažili.

Mrzí vás to zpětně?
Lituji toho, ale mladí si to prostě neuvědomují. Kluci v neděli nastoupí se Spartou, a když ji třeba porazí, tak jim ani nedojde, že odehráli výjimečný zápas, který se nemusí opakovat. V tu chvíli vám to přijde běžné. My po střetnutí se Slavií cítili hlavně zklamání. Uhráli jsme jen remízu, i když jsme byli lepší. Měli jsme i zlost na rozhodčí, kteří nám nepřáli. Místo abychom si klání užili, byli jsme naštvaní.

Napadlo vás tehdy, že dalších dvacet let na ligu tolik lidí nepřijde?
Vůbec. Tenkrát chodil každou neděli, kdy jsme hráli doma, podobný počet diváků. Říkali jsme si, že když přišli nyní, příště přijdou zase.

Někteří slávisté po zápase říkali, že měli z atmosféry strach. Jak na vás působila?
Pro nás byli lidé dvanáctý hráč. I předtím chodila spousta fandů. Mám třeba fotku, kdy za Lužánky dorazilo osmnáct tisíc lidí na sestupující Benešov. Když to dnes někomu řeknu, nechce mi věřit a ptá se, co se dávalo na stadionu zdarma.

Táhne vás to při zápasech Zbrojovky na hřiště?
Jako že bych se přihlásil v sedmdesáté minutě o střídání? (smích) To ne, znám své tělo. Kdybych byl mladší, třeba rád pomůžu, nyní už na to však nemám věk.

V Bosonohách v krajském přeboru vám to pořád pálí…
Úroveň je úplně jinde než v nejvyšší soutěži. Jde však o zajímavou soutěž, a když vyjde čas, strašně rád si za Bosonohy kopnu. Je tam dobrá parta a kluci mě tam snad mají rádi. Vždy na mě počkají, až doběhnu k bráně, a pak mi přihrají. Proto občas dám nějaký ten gól.