V prvním poločase sledoval z lavičky, jak jeho parťák Martin Doležal loví třikrát míč ze sítě, po přestávce sám obdržel dvě branky. „Výsledek vypadá jednoznačně, ale domácí měli pět gólovek a všechny proměnili, my jsme ze tří šancí nevytěžili nic. Byl jsem hodně v permanenci, naší šestnáctku objížděli zprava zleva, hráli s námi házenou,“ hodnotil jedenadvacetiletý Hladký.

Z brankoviště pozoroval místy až bezmoc svých spoluhráčů v duelu s německým sokem. „Předváděli nacvičené věci. Věděli, kam dát balon, kam si naběhnout. Hýřili obrovským pohybem od krajních záložníků až k obráncům, dobře se prohazovali. Těžko se taková hra brání, když nevíte, kam míč strčí. Rozdíl mezi týmy byl velký, my hrajeme proti jiným soupeřům,“ pokračoval brněnský rodák.

Německé srovnání

Největší rozdíl spatřoval v práci s míčem. „Jejich technika je na mnohem vyšší úrovni. Zatímco my se nejprve podíváme, oni hned při přebírání balonu ví, co mají hrát, často si jej dávali na jeden dotek. Aspoň máme srovnání, kam se německý fotbal ubírá,“ doplnil Hladký.

Po pětigólovém přídělu se v brněnské kabině skloňovaly především standardní situace. „Dostáváme z nich spoustu laciných branek. A nejde jen o rohy a přímáky, v šesti zápasech se proti nám kopaly čtyři penalty, na to si musíme dávat pozor,“ upozornil .

Po zimním odchodu Tomáše Bureše patrně odchovanec brněnské Sparty zaujme místo v prvním týmu Zbrojovky. „Vidím to tak, že budu na jaře hlavně krýt záda Dolasovi (Martin Doležal – pozn. red.), učit se od něj a když nebudu dostávat blbé góly, možná si řeknu o šanci. Nechci ani ve druhé lize sedět, ale konečně už jsem aspoň člen áčka,“ těšilo Hladkého, který si jeden druholigový start připsal už na jaře 2006.