Už jste vstřebal, co se vám povedlo?

Vnitřně jsem to prožíval obrovsky. Jsem člověk, který navenek spokojenost moc nedává. Ale toho výsledku si strašně vážím. Je to neskutečný příběh. Za dva a půl roku jsme z jasné sestupové pozice ze třetí ligy dokázali stejnou soutěž vyhrát. Dostat se do druhé nejvyšší soutěže je fantastické. Jsem na to hrdý. Hlavně na své hráče.

Berete postup s Líšní do druhé ligy jako svůj největší úspěch v trenérské kariéře?

V profesionálních soutěžích už jsem byl. Většinou se mi tam dařilo, ale tohle je po postupu s Vyškovem z divize další velký úspěch, kterého si cením hodně vysoko.

V Líšni jste dostal hodně prostoru, mohl jste pracovat koncepčně. Je tohle jeden z důvodu úspěchu?

To bych musel vzít šířeji. Jsem rád, že jsem dostal možnost pracovat v Líšni, kterou nazývám rodinným klubem, kde jsou výborní a pracovití lidé. Počínaje a končívaje panem předsedou Hladišem, který je hlavním strůjcem tohoto úspěchu. Nemůžu vynechat ani realizační tým a mohl bych pokračovat dál a dál. Nicméně vše je to o tom, že jsme sehnali výbornou partu kluků. Ti vytvořili tým s charakterem. V závěru soutěže jsme měli i trochu štěstí, které jsme potřebovali. To k tomu asi patří, takže velké díky všem. Je to ohromný úspěch klubu.

Před posledním kolem jste měli jen teoretickou šanci na prvenství. Věřil jste, že to dopadne?

Řeknu to jinak. Věřil jsem, že se v této soutěži najde klub, který má charakter a nepodlehne vnějším vlivům. To se ukázalo a pevně jsem věřil, že to bude Hlučín vedený kolegou Milanem Valachovičem a majitelem panem Jančíkem. Věděl jsem, že to proti němu nebude mít Frýdek snadné, protože žádnou super fotbalovou kvalitou neoslňuje. Počítali jsme s touhle možností, takže jsme se s tímhle na poslední utkání chystali. Pokud šance je, člověk musí vždy věřit. A i když jsme nepodali dobrý výkon v Hodoníně, tak jsme duel dokázali vyhrát s notnou dávkou štěstí a výborným gólmanem Vítkem. Zvládli jsme to a všichni jsme si splnili velký sen, který jsme měli celé jaro v hlavách. Mnohdy se nám už ztrácel, ale vždy jsme se dokázali vrátit.

Hodonín hrál o udržení. To není nikdy příjemné hrát s takovým soupeřem, že?

Vždy říkám, a mám to z praxe potvrzené, že hrát o holý život je víc, než bojovat o postup. Věděli jsme, že nás nečeká nic snadného, i když řekněme si otevřeně, domácí byli ukolébání tím, že sestoupit mohli jen za málo uvěřitelné konstelace, kdy vznikne mini tabulka. A vidíte, ve sportu je možné všechno. Hodonín se prezentoval dobrým výkonem a k mé lítosti nakonec sestoupil, což jsem mu nepřál.

Zápas Líšně se hrál zároveň s tím v Hlučíně, kde se představil Frýdek. Měl jste přehled o stavu skóre?

Nesoustředili jsme se na to, jaké je skóre v Hlučíně. Chtěli jsme se prezentovat co nejlepším výkonem a hlavně výsledkem. Jeli jsme do Hodonína vyhrát. Vzhledem k tropickému počasí jsem byl na druhé straně od střídaček, takže jsem byl u tribuny, kde diváci sledovali vývoj ostatních zápasů na mobilech, takže jsem věděl, jak se to vyvíjí. Za remízového stavu jsem se snažil mužstvo ještě víc vyburcovat k tomu, abychom to dokázali.

V nastavení měl Hodonín šanci na vyrovnání. Jak jste to prožíval?

My jsme hodně mladé a nezkušené mužstvo. V devadesátédruhé minutě jsme nechali Hodonín dostat do supertutové příležitosti, kterou naštěstí Vítek zázračně chytl. Tohle se zkušeným celkům nestává. Máme pracovité, charakterově výborné kluky, ale bez potřebných zkušeností.

Začátek jarní části vám výsledkově nevyšel. Ukázala se v závěru síla a charakter mužstva?

V kariéře jsem ještě nikdy nezažil tak náročnou a trnitou cestu sezonou. Neříkám, že jsme v jarní části excelovali a hráli dobře. Měli jsme období, kdy se nám nedařilo, což seriózně přiznávám, ale pak jsme měli zase zápasy, ve kterých se nám dařilo, jenže jsme z nich odcházeli bez tří bodů a strašně doškrábání. V závěru jsme se semkli a chtěli jsme vyhrát už v Uničově, kde jsme odevzdali dobrý výkon, ale totéž platilo o domácích, takže spravedlivá remíza. V posledním duelu se síla týmu ukázala a znovu říkám, že je důležité mít potřebné štěstí a my ho měli. Díky tomu jsme dotáhli sen ke skutečnosti.

V čem to vázlo na začátku druhé poloviny sezony?

Tam jsme urazili fotbalového boha. Měli jsme jasně rozehrané utkání v Otrokovicích, kde jsme vedli 2:0 a 3:1, a svojí hloupostí jsme si duel nechali zremizovat. Potom jsme hráli doma s Vyškovem, což je silný soupeř, a za stavu 1:1 jsme neproměnili penaltu. To mi trochu připomnělo situaci Zbrojovky v Českých Budějovicích. Tohle jsou momenty, které ovlivní další dění v sezoně. Po těchto výsledcích následovalo období, kdy jsme nehráli dobře.

Musel jste něco změnit, nebo jste věřil, že se to vrátí do starých kolejí?

Hledal jsem různé cesty, jak tým oživit i tím, že jsem klubu nabídl svoji rezignaci, aby přišel někdo nový a probudil kluky. Nebylo to tak, že bych to vzdával, ale snažil jsem se tomu pomoct. Hlavní příčiny toho, proč se nám nedařilo byly ty, že nám oproti podzimu chyběli čtyři hráči základní sestavy. Do Zbrojovky se vrátil Kuba Přichystal, který pro nás byl velká postava, protože na podzim měl podíl na dvaadvacet gólech, což je obdivuhodné. Do Prostějova se vrátil Zapletal a zranil se Laďa Hanuš. Hned v prvním utkání se vyřadil mimo hru i Adam Fila, se kterým jsme počítali, že nahradí Přichystala. Tohle pro nás byla velice těžká situace. Sice jsme dovedli nějaké hráče, ale těm trvalo, než naskočili a našli svoji tvář. Posledních sedm kol od nabídky rezignace jsme začali hrát dobře. Už to zase vypadalo jako na podzim.

Teď jste asi rád, že vedení vaši rezignaci nepřijalo, co?

Dá se to tak říct. Jenže když se nedaří, člověk nad tím přemýšlí, hodně ho to svazuje, sžírá a hledá cesty jak ven. Řeknu vám, že tohle byla neskutečná zkušenost. Každý trenér musí začít nejdřív u sebe, najít příčiny a udělat i nepopulární kroky k tomu, aby se situace zlepšila. Jaro bylo velice náročné.

Závisí vaše pokračování na lavičce Líšně na tom, jestli se bude hrát druhá liga, nebo třetí?

Nebudu lhát, že jsem před zápasem v Hodoníně poděkoval klukům za fantastických dva půl roku spolupráce s tím, že na devadesát pět procent ukončím svoji činnost. Existuje ještě šance, že pokud se bude hrát druhá liga, nechám si prostor, abych se ještě rozhodl. Mám to totiž trošku složitější skrz moje civilní zaměstnání, které je náročné. Navíc dělám pro Líšeň i Zbrojovku. Léta mi přibývají, ne ubývají. Otázkou je i to, jak k tomu přistoupí moje rodina. Tyhle věci musím zkonzultovat s vedením Zbrojovky, Líšně a sám se sebou.

Vést Líšeň ve druhé lize vás tedy láká?

Musím upozornit na jednu věc. Je velký rozdíl mezi profesionálním a výkonnostním fotbalem. To se týká zázemí, struktury a pracovníků. Tohle vše je na profesionální úrovni úplně někde jinde. Je potřeba k tomuhle vytvořit podmínky, což není jednoduché a je tam velký hendikep v tom, že je časová tíseň.

Má současný kádr na úroveň druhé ligy?

Kádr, který máme v rukách, by druhou ligu neustál. Je potřeba ho doplnit. To ale neznamená, že hráči, kteří postup vybojovali, nezůstanou. Moje zkušenost s druhou ligou, kde jsem absolvoval dost zápasů, je taková, že Líšeň potřebuje posílit.

Musel by to být zásadní řez do kádru?

Až tak úplně zase ne. Máme mladé a nezkušené mužstvo, což se ve druhé lize trestá. Navíc se nám jeví odchody některých hráčů, bude potřeba velice rychle reagovat. Vzhledem k odchodům to vidím asi na pěti šesti pozicích.

Je pro Líšeň klíčová spolupráce se Zbrojovkou?

Musí nastat nějaká jednání ohledně toho, jak by spolupráce měla vypadat, aby byla přínosná pro obě strany. To je věc současných momentů, protože ve středu musí padnout rozhodnutí o podání předběžné přihlášky do druhé ligy. Tohle je ten časový hendikep. Všechno musí být rychlé. Ale jak znám pana Hladiše, on to zvládne.

Jak by podle vás měla vzájemná spolupráce fungovat?

Tohle je složité. K tomu se nechci moc vyjadřovat. Cesta určitě existuje, ale to je na obou činovnících klubů.

Situace navíc komplikuje zrušení juniorské a zakládání béčka…

Samozřejmě to hraje velkou roli, protože Zbrojovka bude chtít rezervní tým v co nejvyšší soutěži, což v jejím případě je Divize a udělá vše proto, aby se dostala do MSFL. S tím souvisí i to, že musí vybudovat kádr.