Cílem postupujícího týmu je v následující sezoně především záchrana a udržení ligy. Narušit fotbalové stereotypy se v uplynulém ročníku rozhodly divizní Rosice, které se po posledním třicátém kole držely přesně uprostřed tabulky na klidném osmém místě.
Brněnský deník Rovnost poodkryl, co stálo za až překvapivě bezproblémovou sezonou nováčka čtvrté nejvyšší soutěže.
Podařený začátek. Polovinu úspěchu položili hráči už na začátku soutěže. V prvních dvou utkáních sice zaváhali, ale poté se už stroj dal do pohybu a výsledkem toho bylo přezimování na sedmém místě. Jedenáct bodů od sestupových pozic.
Druhá část sezony už byla sice méně vydařená, ale sedmatřicet bodů znamenalo jistotu záchrany v klidném středu tabulky. Když se rozpoutá Malatov… Rosice? To je především kapitán a hlavní opora týmu Petr Malata. Tvůrce hry, vůdce mužstva, střelec, tahoun, … To všechno v sobě spojuje odchovanec klubu.
Bez něj si tým nedokáží představit fanoušci, ani trenéři. Vždyť kde by bylo družstvo bez jeho devatenácti gólových příspěvků?
V zápase je ho pokaždé celé hřiště a instrukce soupeřových koučů znějí povětšinou: hlavně zastavte Malatu. „Posila“ Pacanda. Do druhé půlky sezony klub přivedl do útoku kdysi vynikající talent brněnského fotbalu Milana Pacandu. Investice do pohasínajícího útočníka se ale neukázala nepříliš šťastnou. Výsledkem byly jen tři branky z kopaček dvaatřicetiletého hráče. Přestože jeho přínos nebyl až tak velký, alespoň tříštil soustředění soupeřových obránců svým jménem. Malata tak mohl dostávat více prostoru.
Týmová soudržnost. Rosice nestavěly mužstvo na jménech. Kromě Pacandy hráli v týmu především fotbalisté, kteří vybojovali postup do divize, doplnění o několik posil. Týmový duch, který dokázal stmelit kapitán Malata, byl jedním ze základních kamenů pevnosti, která se udržela ve čtvrté lize.