Občas ještě do balonu kopnu, ale kluky přihrávat neučím, říká kouč Wagner

Osobnost Deníku

Čtyři góly za devět minut: Už to neřeším, vzpomínám i na Zbrojovku, říká kanonýr

Čtyři góly za devět minut. Pozoruhodný počin se povedl fotbalovému kanonýrovi béčka…

Přečíst článek >

S trénováním začal po ukončení bohaté hráčské kariéry u brněnské mládeže. Na jaře roku 2011 pak převzal kormidlo prvního týmu, ale v nejvyšší soutěži tehdy předposlední Zbrojovku už nezachránil.

Jak na to vzpomínáte?

Každý rok trénování je škola. Člověk se to učil, snažil se neustále zlepšovat a dělat práci poctivě. Na vše vzpomínám v dobrém, nemůžu nadávat. U prvního týmu zůstali asistenti po trenéru Večeřovi, na výběr jsem neměl, ale to nebyl zásadní problém. Šlo o to, jak byl mančaft zlomený. Chtěl jsem vyměnit celý tým, byla nutná změna, ale vedení mi to nepovolilo, asi z finančních důvodů. Tomu rozumím, jen si myslím, že změna mohla být větší. Problém jsem s tím každopádně neměl, byla to příležitost jít k áčku a pokusit se fakticky o zázrak. Záchrana moc reálná nebyla.

Na podzim jste pak u prvního týmu skončil a vrátil se k mládeži. Říká se, že výměna trenéra je nejlevnějším řešením.

V tomto měli trenéři dřív výhodu. Když jsem ještě hrál, nefungovalo to tak. Kouč vydržel dva nebo čtyři roky. Dnes se za sezonu protočí čtyři, a to není dobře. Klub mu má dát šanci, i když se nedaří. Možná je dnes trenérů víc, a proto se to tak mění. Tlak na výsledky je samozřejmě vysoký. Snažil jsem se na to připravit už kluky v devatenáctce, že mají zodpovědnost k výsledku i klubu.

V roce 2016 jste z klubu odešel do Wieneru Neustadt. Jak se dělá fotbal v Rakousku?

Bylo to podobné. Byl jsem tedy ve druhé lize v relativně malém klubu, ale podmínky měli nastavené dobře, profesionálně. Vše fungovalo, práce tady a tam je asi srovnatelná. Po konci angažmá jsem byl rok bez fotbalu a v lednu 2019 přišel do Lelekovic.

Zlatý bod ze hřiště Slavie. Zbrojovce zařídil remízu z rohu střídající Šural

Byl šok přejít z profesionálního fotbalu k tomu nižšímu?

Nebyl. Kluci v Lelekovicích jsou šikovní, nepřišel jsem je vyloženě učit, jak si přihrát. Tréninky jsem jim nastavil podobně jako profíkům, hráče to bavilo, bylo to dobré. Postoupili jsme, tak jsem řekl, že tomu ještě nějaký čas dáme. Byla to vlastně taková výpomoc, co trvala rok.

Od letošního roku už vedete Kuřim v krajském přeboru. Na jaře jste přitom ještě trénoval oba celky současně.

V Kuřimi byli v tísni. Chtěl jsem jim pomoct, ale zároveň nehodlal opustit hráče Lelekovic. Tak jsme se dohodli, že na jaře zvládnu oboje. Dalo se to, nechtěl jsem ošidit ani jeden mančaft. Jel jsem na trénink do Kuřimi a odtamtud hned do Lelekovic. Bylo to náročné, ale v nižších soutěžích to nějak jde.

Je na této úrovni intenzita tréninků o hodně nižší?

V profi fotbale jste na hřišti každý den. V Lelekovicích jsme to měli v přípravě třikrát až čtyřikrát. Což je samozřejmě pro hráče velmi náročné, jít po práci ještě trénovat. Většina to brala, ale někteří to trochu flákali. Minimálně v jedenácti dvanácti jsme však trénovali pravidelně, což v těchto soutěžích není běžné, takže přístup kluků byl dobrý.

Máte nyní v Kuřimi k dispozici trenérský tým, nebo je všechno na vás?

Jednu dobu jsem byl sám, teď mám asistenta a prakticky i trenéra gólmanů. To je na krajský přebor profesionální. Když máte po ruce někoho spolehlivého, můžete se v tréninku zaměřit na určité věci z jiného pohledu, což je velká výhoda. Zvedá to kvalitu tréninků i práci kluků.

O nižších soutěžích se říká, že jsou hodně bojovné. Jakou roli hraje taktika?

Určitě se to dá nastavit. Jde spíš o výkonnost hráčů, která není konzistentní a dost kolísá podle toho, jak se komu daří v práci či jak se vyspí. Profíci se dokážou líp adaptovat. V tom je hlavní rozdíl. Každý trenér má svůj rytmus a herní myšlení, ale je třeba se přizpůsobit hráčům. Když mám jednoho kvalitního útočníka, nemůžu hrát na dva nebo na tři. Někdy však zase vidím, že by se hráči dařilo líp na jiné pozici. Konkrétně v Kuřimi hrál David Macura na stoperovi, ale nelíbil se mi tam. Posunul jsem jej na defenzivního záložníka a na podzim byl náš nejlepší hráč.

Bílí Tygři stříleli, Kometa dávala góly a slaví další cenný triumf

Věděl jste už během aktivní kariéry, že chcete trénovat?

Pokud k fotbalu nemáte ještě školu na něco jiného, na konci začínáte od nuly a nic jiného neumíte. Tak jsem si řekl, že zkusím trénovat a uvidím, jak mi to půjde. Zatím jsem u toho zůstal.

Máte ještě občas nutkání vyběhnout na trávník?

Samozřejmě to tak na začátku bylo. Někdy ještě kopnu do balonu, něco předvedu, to tam je. Být na hřišti je samozřejmě specifické, jiné než ostatní práce. Jste s tím sžitý, tráva voní, slunko svítí. Je to zkrátka hezké.

Můžete si vzít něco z dob, kdy jste sám dával branky?

Fotbal je dnes úplně jiný. Je třeba sledovat nové prvky a vývoj hry. Tenkrát se hrálo stále 4-4-2, předtím ještě na libero. Změny nebyly extrémní a taktické to taky příliš nebylo. Dnes je útok i obrana založený na taktických postupech a sehraných kombinacích. Dřív se hrálo spíš instinktivně. Roli hraje také silová a atletická připravenost hráčů, to příliš nebylo.

JAROSLAV GALBA