Dorazil jste na začátek přípravy. V jakém zdravotním stavu?

Není stoprocentní. Nohu teprve začínám zlehka zatěžovat, po třech týdnech uvidíme, jestli budu v pořádku. Končí mi smlouva, vedení má zájem o mé pokračování v Brně, já chci taky, ale musím být zdravý.

Vedení Zbrojovky vám dalo termín, dokdy musíte prokázat, že jste v pořádku?

To ne. Bavili jsme se, že tři týdny zkusím nohu postupně zatěžovat a uvidíme. Když nebudu v pořádku, nevím, jak to budu řešit. Trénuju a věřím, že to nějak přetlačím. Pro mě je jednoznačná priorita zůstat a hrát v Brně.

A dere se vám do hlavy myšlenka, že se nestihnete dát brzy do pořádku?

Samozřejmě. Není to jednoduché. Nechci ani přemýšlet nad tím, že nebudu zdravý. Chci dělat, co mě baví. Vůli pořád mám a poperu se, abych hrál.

V uplynulé sezoně jste odehrál jen 26 minut při domácí porážce 0:2 se Slováckem. A nedoléčené zranění se zhoršilo…

Podle doktorů jsem měl jen podvrtnutý kotník, můj návrat se urychlil, jenže jsem měl přetržené vazy a nedoléčením se všechno podělalo.

V únoru jste absolvoval další operaci. Pomohla vám?

Lékaři mi kotník vyčistili a všechno už mělo být v pořádku, ale pořád to bolí. Nevím, jestli z těch operací, že mám kotník rozvrtaný. Ani nemám přesnou diagnózu.

Co můžete dělat?

Chodím plavat, do posilovny, nevadí mi kolo, začnu popobíhat. Jen na hřiště s balonem nemůžu.

Jak takovou pauzu snášíte?

Dost hrozně, protože člověk neví, na čem je. Chci hrát fotbal, dělám pro to všechno, ale nevím, zda to dokážu. Když jsem se válel doma, nevěděl jsem, co dělat. Pro mě je to život bez ničeho.

Jak jste snášel sledování zápasů na tribuně?

Nebaví mě sedět, když si myslím, že mám hrát. Raději bych byl na hřišti. Teď pro to udělám maximum.

Jakým způsobem se se situací vyrovnáváte?

Mrzí mě, když nemůžu hrát, což se potom odráží i na životě. Koupu se v tom, všechno mě štve, nic mě nebaví. Potřebuju být zdravý, abych mohl zase hrát.