Před reprezentační přestávkou jste přerušili sérii pěti porážek remízou 0:0 na hřišti Bohemians 1905. Jde o důležitý bod?

V té naší špatné situaci je dobrý a bude se na konci počítat, ale potřebujeme si přiznat, že fotbalově to prostě na víc nebylo.

Brněnský trenér Václav Kotal po utkání říkal, že se strachem se hrát nedá. Vnímal jste na hřišti obavu spoluhráčů?

Na hře je vidět, že tam není správná nabídka. Když se někdo nabídne, každou druhou třetí přihrávku zkazíme. Máme postupný útok a ani nedojedeme na třicet metrů k bráně. Bylo tam tolik nepřesností a chyb, že to s ligovým fotbalem nemělo nic společného.

Vysvětlujete si to mladým věkovým průměrem týmu, či tlakem současné situace?

Určitě je to situací, jsme dole a nálada není nejlepší. Na tom se pak podepisuje nezkušenost hráčů i to, že si méně věří a nedovolí si co na začátku ligy. Fakt mi přijde zajímavé, že to na startu ligy nějak funguje, hráči si věří a teď se to prostě zasekne.

Co vrátí mladým hráčům sebevědomí?

Dobrý výsledek. Když doma někoho přejedeme, nebo venku získáme zase body jako na Slavii. Chci vidět někoho, kdo nám poradí. Jenže se z toho musíme dostat jen sami, na hřišti nám těžko někdo jiný pomůže, teď nikdo nový nepřijde.

To už je skoro na psychologa, nemyslíte?

Možná, že některým by to skoro prospělo. (úsměv) Taky jsem se s tím v kariéře setkal, ale je to spíš individuální, ne na každého to zabírá. Podle mě se musí daleko víc pracovat. Minulý týden jsem četl rozhovor s Jaromírem Jágrem a měl absolutní pravdu v tom, že hráči tomu dávají strašně málo. Když mi to nejde a nemám fotbalově shůry dáno, musím to prostě vydřít tím, že zůstanu po tréninku a budu daleko víc pracovat. Když mi to nejde s balonem, musím být rychlejší, lepší kondičně, silově, jen tak to lze zvládnout.

Pracovali na sobě dřív mladí fotbalisté víc než teď?

Myslím, že jako mladší jsem tomu dával daleko víc než dnešní hráči.

Zdá se vám, že někteří hráči si neuvědomují závažnost situace?

Myslím, že neuvědomují a pořád berou situaci tak, že jsme v půlce sezony. Jenže po zimě přijdou daleko těžší zápasy a tam už může být obrovský problém. Opravdový tlak teprve přijde. Pokud zůstaneme na sestupové pozici, bude větší tlak i zodpovědnost, už nebude kam uhnout.

Musí Zbrojovka dopadnout zcela na dno, aby si to hráči uvědomili?

Už jsme hodně dole. Pořád se říká, že každý musí začít u sebe, ale je to pravda. Na hřišti je nás jedenáct, všichni ze sebe musejí vydat to nejlepší. Někdo je silový, jiný naběhaný, fotbalový, každý tam musí dát svoje, aby se neúspěchy zlomily a zase jsme udělali nějaké výsledky. Nad nikým nelámu hůl, máme před sebou dvě kola a když třeba v obou vyhrajeme, skočíme zase na desátý flek a bude se přes zimu lépe pracovat. Ale to se ukáže až na hřišti.

Může na tým momentálně platit víc křiku, nebo spíš domluva?

Zkoušíme všechno, situaci odlehčit nějakou srandou, někdo i zvýší hlas. Na hráče hlavně musí být daleko větší tlak. V naší špatné situaci to nestačí říct jednou za týden, ale každý druhý den, aby si to hráči pořád uvědomovali.

Co s vámi dělá momentální situace?

V té situaci jsem nebyl jen ve Zbrojovce, ale také v zahraničí a ne pokaždé se povedlo zachránit. S Göteborgem jsem jednou i sestoupil. Vím, jak mužstvo fungovalo, jak se lidi chovali a takhle to nechci. Tam se všechno dělalo do pozitiva a najednou už to nešlo udržet. Tady se situace musí zavčas utnout. Hráči potřebují mnohem víc pracovat a ne si odtrénovat hodinu a půl. Prostě musí fotbalem daleko víc žít, zajímat se, připravovat se.

Znamenal pro vaši kariéru sestup se švédským Göteborgem memento?

Ta negativní zkušenost je dobrá, protože vím, co obsahovala. Přístup nebyl stoprocentní, pořád se říkalo, že to nějak půjde, ale potom nešlo a jak už chyběly body a ubývalo zápasů, deka na týmu ležela tak obrovská, že hráči už si nevěřili a nebyli na to nachystaní. Samozřejmě chyběla také kvalita v porovnání s jinými mužstvy, měli jsme spoustu zranění, ale přístup musí být jiný.

Kvůli psychice bude velmi důležité přečkat zimu na nesestupové pozici?

Přesně. Na sestupové pozici se blbě zimuje, pořád to máte v hlavě, mančafty před vámi jsou v lepší psychické pohodě a do přípravy se jde daleko lépe s chutí, když jsme mimo tyto pozice. Pořád se z toho můžeme dostat a věřím, že na sestupových pozicích nebudeme.

Děsí vás pohled na tabulku, ve které je Zbrojovka předposlední?

Předposlední jsme byli snad i minulý rok a zlomili jsme to tím, že jsme začali víc pracovat a tým se semkl. Pokud nebude na stejné lodi mužstvo, vedení i trenéři, nezvládneme to. Musíme držet při sobě a zlomí se to, tomu věřím. Nezbývá než pracovat a teď se co nejlépe připravit na Příbram, nemůžeme brát nic jiného než vítězství. Musíme k zápasu přistoupit na sto procent.

Fanoušci už jsou alergičtí na slova o tom, jak v dalším utkání mužstvo zabojuje a neúspěchy zlomí. Věříte, že tým je schopný slova potvrdit na hřišti?

(Zamyslí se) Doufám v to. Jenže každý musí víc přidat, výkony na Bohemce, se Slováckem nebo v Jihlavě by nestačily. Příbram se zvedla, po změně trenéra dělá výsledky a hraje dobrý fotbal. Ale klukům věřím, že udělají pro vítězství všechno a potáhneme za jeden provaz.

Vezmou na sebe v rozhodující chvíli mladí také zodpovědnost?

Snad mají odvahu, když to na Slavii a doma s Libercem šlo. Teď na mužstvu leží deka a nedovede se z toho zatím dostat. Vpředu jsme jaloví, neproměňujeme šance a už se do nich i málo dostáváme. Jedině tréninkem, pílí a chutí se zase můžeme vrátit tam, kde jsme byli. Vím, že se to dokola omílá každý rok, ale realita je taková, je třeba to tak brát a bojovat o to víc.

Uvítáte v zimě posílení týmu?

Doufám, že nějaké bude. Je jasně vidět, že někdo přijít musí, aspoň dva tři zkušení hráči, kteří mají něco za sebou, přinesou nám fotbalovou kvalitu a hlavně nám pomůžou. Mladých je tady dost. V té pozici, kde jsme, potřebujeme víc starších.

Jak si v reprezentační přestávce ulevíte od tlaku?

Rodina mi určitě pomůže, s ní se oprostím od fotbalových věcí a od toho, že se nedaří. Teď pořád trénujeme, v pátek jedeme na zápas do maďarského Györu, v sobotu máme další utkání, jen v neděli volno. Následující týden hrajeme už v sobotu. Snad to uteče. Těším se, až zápas s Příbramí přijde, budeme na hřišti a můžeme vše zvrátit.

Obáváte se toho utkání?

Ne, těším se. Nevím, jak dlouho budu ještě na hřišti. Může se cokoli stát, třeba se zraním a v mém věku už nevím, jestli bych se do toho dostal zpátky. Proto se těším na každý zápas a i když se nedaří, jdu na hřiště s chutí.