Sprint na levém křídle, centr na Druláka a gól. A znovu. O rok později hlavičkuje Majoroš. Za další sezonu z přesných přihrávek těží Tuma. Na taková představení byli fanoušci na drnovickém fotbalovém stadionu zvyklí od rychlonožky se slovenským původem Jozefa Webera. V jihomoravské obci strávil pět sezon jako člen základní sestavy. Drnovice si vlasatý rychlík natolik zamiloval, že si tam koupil pozemek a postavil dům. Pak si ještě odskočil do Jablonce… A zůstal v něm dvanáct let až do současnosti.

Před čtyřmi a půl lety už profesionální kariéru ukončil a vrhl se na dráhu kouče. Tehdy mu bylo šestatřicet let. V mužském fotbalu se v té době pohyboval už skoro dvě dekády. Za tu dobu bydlel v nejrůznějších koutech republiky. Nejdelší dobu v rodné Žilině, kde s fotbalem začínal. „Táta byl fotbalista, i když to nedotáhl nijak vysoko. Stejně tak moji tři bratři. V devíti letech pak otci nějaký pán doporučil, aby mě přivedl na trénink do ZVL. Tam jsem prošel všemi mládežnickými oddíly,“ vzpomíná Weber na počátky své kariéry.

V sedmnácti zažil první osudové setkání s později legendárním stratégem Karlem Brücknerem. Ten si jej vytáhl do prvního mužstva a pomohl mu sbírat minuty ve druhé československé lize. V další sezoně už jeho důležitost pro tým vzrostla natolik, že si jej všiml skaut pražské Sparty. A ne ledajaký, šlo o slavného Tomáše Pospíchala.

Mladý Weber se tak na začátku roku 1989 objevil na hlavním nádraží v Praze. Když otevřel dveře letenské kabiny, jako by zapnul televizi. „Najednou na mě koukaly tváře Grigy, Haška, Bílka nebo Stejskala. Ale díky přímluvě pana Pospíchala jsem měl dobrou cestu. Trenér Jarabinský mi na jaře dal šanci ve dvou zápasech,“ pátrá v paměti za pár dní jedenačtyřicetiletý bývalý fotbalista.

V další sezoně vedl tým Václav Ježek a tomu se styl mladého Slováka zamlouval. Po nástupu Dušana Uhrina se ale Weber stěhoval ještě víc na západ. Vojenskou povinnost si plnil v Chebu. S ním si užil i evropské cesty Intertoto Cupem.

Vytlačil ho Nedvěd

Do Sparty se vrátil jen na letní přípravu, ale už s ním vedení moc nepočítalo. Na jeho pozici řádil reprezentant Jiří Němec. Navíc přišla budoucí světová hvězda Pavel Nedvěd. „Na hostování už jsem nechtěl. Vrátil jsem se do Chebu, kde byl výborný tým. Dotáhli jsme jej na páté místo. Hráli se mnou borci jako Lumír Mistr, Jirka Kabyl nebo Honza Sopko,“ vyjmenovává některé známé parťáky.

Weberovi se vydařil i podzim roku 1993 a první jarní zápasy. Včetně duelu s Drnovicemi. Po něm svůj part rozehrál Jan Gottwald, který šikovné křídlo přivábil na jih Moravy. „Tenkrát to byl velký boss. Žádné dlouhé namlouvání se nekonalo. Přijel na schůzku a řekl: Kupuju. A bylo to,“ usmívá se Weber, který měl v té době na kontě 54 prvoligových startů.

V tehdejším Olpranu odstartoval první dny z celkových pěti let. Hlavně počátky považuje za nejšťastnější období své kariéry. „První rok jsme hráli o záchranu, ale s takovou partou jsem se od té doby nikdy nesetkal. Po zápasech jsme chodili i s manželkami na večeři a pivo. Znovu jsem se sešel s trenérem Brücknerem, později třeba s Bokšou, Kociánem nebo Dejmalem. Rád na toto období vzpomínám,“ upozorňuje.

Drnovice si ale dělaly jméno hlavně na trávníku. Kafkovy, později Drulákovy góly a Weberovy centry byly spolehlivá zbraň. S nástupem „penězovodu“ gigantického Chemapolu se hvězdnost spoluhráčů ještě zvýšila: Jaroslav Timko, Jaroslav Šilhavý, Jan Baránek nebo později Edvard Lasota s Lubošem Kubíkem. V této sestavě měl na dosah první výrazný úspěch své kariéry. Jenomže jeho Drnovice podlehly ve finále poháru Spartě 0:4.

Ještě že měl za dva roky reparát. Jenže tehdy se pro změnu radovali hráči Jablonce. Tenkrát ještě netušil, že se podobného zklamání dočká ještě třikrát. Právě v dresu či na lavičce Severočechů. „Jako hráč jsem finálové porážky samozřejmě prožíval špatně. Stříbrnou medaili jsem dal synovi na hraní,“ vypravuje. Navíc se jeho „prokletí“ stalo terčem vtípků spoluhráčů.

V létě 1999 se drnovičtí hráči nadechovali k nejúspěšnější sezoně v historii klubu, kterou zakončili třetím místem v lize a následně vstupem do poháru UEFA. Ani u jednoho už Weber nebyl. Předchozí ročník mu vyšel a zasvištělo kolem něj laso z pražské Slavie. „Všichni jsme tušili, že po odchodu Chemapolu a pana Gottwalda nebude situace jednoduchá. Za předchozí dobu na Drnovice ale nedám dopustit. Byli jsme zavedený klub s pravidelnými výplatami,“ upozorňuje Weber, který se tehdy místo do Prahy vydal do Jablonce.

Jednání se Slavií

„Slávistický manažer Leška dohodu neustále odkládal, tak jsem kývl na nabídku pana Pelty. Myslel jsem, že to bude na chvíli a zase se vrátím. Spletl jsem se,“ vypráví autor pětadvaceti ligových branek.

Místo toho v zeleném dresu prožil osm dlouhých let, přidal další dvě stovky prvoligových startů. Do základní sestavy se prosadil okamžitě. „V tom vidím důvod, proč mám tolik zápasů. Nevystřídal jsem tolik klubů a rychle jsem si vybudoval pevnou pozici. Kromě zlomené klíční kosti se mi i vyhýbala zranění. Asi jsem vždycky stačil nadskočit při nebezpečném skluzu,“ směje se.

S jabloneckým klubem si většinu času „užíval“ tuhý boj o záchranu, nejvýše vyšplhal na jaře 2005 na šesté místo. Obrat začal až po konci aktivní kariéry. Do realizačního týmu jej jako asistenta přizval František Komňacký.

A začaly se dít věci. Z provinčního klubu se stal postrach všech protivníků. „Trénovat Jablonec není snadné, i když se to může zdát. Mužstvo máme kvalitně složené, ale musíme jej, jak se říká, vyšperkovat,“ vysvětluje muž, který se časem chystá i na roli hlavního trenéra.

Teď k tomu ještě nemá důvod. „S Frantou Komňackým nám to funguje. Pro mě je to obrovská škola. On má navíc povinnosti jako asistent u reprezentace, takže rozhodně jen nestavím kužely,“ směje se.

Fotbalové cesty jej kdysi mohly klidně zavést úplně jinam. Třeba i do zahraničí. „Velký zájem měla vídeňská Austria. Moje generace měla smůlu, že v devadesátých letech bylo v českém fotbale plno peněz a kluby nemusely prodávat. Zato dneska…,“ jen mávne rukou.

Poslední opravdovou štací byl ve výpisu jeho kariéry divizní Turnov. Teď ještě figuruje na soupisce týmu krajského přeboru, ale časově už nestíhá. „A stejně ze mě už chtěli dělat špílmachra. Jenomže já vedle sebe potřebuju mít lajnu. To byl můj život,“ usmívá se. Přesně tak si jej totiž fanoušci v Drnovicích pamatují.

Jozef Weber

narozen: 25. prosince 1970 v Žilině
sport: fotbal
pozice: levý záložník
zápasů v lize: 408
branek v lize: 25
hráčská kariéra:
ZVL Žilina (1982–89),
Sparta Praha (1989–90),
Union Cheb (1991–94),
Petra Drnovice (1994–99),
FK Jablonec (1999–2007).
trenérská kariéra: od roku 2007 spolupracuje s jabloneckým trenérem Františkem Komňackým na pozici asistenta.
zajímavost: v pořadí nejpilnějších sběratelů prvoligových startů je se 408 na sedmém místě v celkovém pořadí české ligy. Klubový rekord drží v Drnovicích (156) i Jablonci (208).