O co při setkání s fanoušky šlo?

Chtěli se zeptat, co se s týmem děje a proč se prohrává. Po utkání s Libercem jsou v právu. Přestože do druhého poločasu v zápase nastoupilo úplně jiné mužstvo, které předvedlo lepší nasazení než v první půli.

Jak nepříjemná je pro hráče konfrontace s fanoušky?

Nepříjemné to určitě je a každý by tam nejradši nešel. Nechci se vychvalovat, že jsem to byl právě já, ale je potřeba s fanoušky promluvit. Nemůžeme je nechávat stranou. Když nás podporují, mají taky právo vyjádřit se a někdo je musí vyslechnout. Tak to funguje všude ve světě. Zažil jsem to už v Německu, takže vím, o co jde.

Padla i ostřejší slova?

Vždy, když jsou fanoušci nespokojení, tak člověk schytá pár nadávek. Když se ale situace uklidní, tak je komunikace normální. Lidi byli rádi, že jsme je vyslechli a popovídali si s nimi. Kontakt musíme udržovat, protože nikdo nechce hrát před prázdnými tribunami. Když jdou lidi na fotbal, chtějí, ať vyhráváme a je z naší strany vidět nasazení. V tomhle duchu se diskuze nesla a později se vše uklidnilo.

Za brněnskými příznivci jste šel pouze s brankářem Dušanem Melichárkem a obráncem Petrem Pavlíkem. Čekal jste, že se přidá víc spoluhráčů?

Je to o hlavě, jak se k tomu kdo postaví. U kluků převažovalo zklamání, poděkovali a šli do kabiny. My jsme zůstali a debatovali déle.

Před zápasem jste plánovali hrát se stejným nasazením, jako proti Spartě v minulém domácím utkání. Proč se to nepovedlo?

Načal nás vlastní gól, po kterém jsme se nedostali zpět do hry. Byli jsme daleko od hráčů a Liberec měl víc ze hry. Soupeř byl na koni, nestíhali jsme a prohrávali osobní souboje. První půlka byla právě o tom. Ve druhém poločase nastala změna a zápas byl o něčem jiném. Škoda, že jsme dostali druhý gól.

Co ve druhé půli vedlo ke zlepšení výkonu?

Na Liberec jsme nastoupili a nedovolili jim hrát jako v první půli. Neměli prostor a museli jen nakopávat. My jsme byli v soubojích rychlejší, dávali balony za obranu a dělali jim problémy. V tom byl rozdíl. První poločas jsme byli ustrašení, do druhého jsme nastoupili se sebevědomím a všechno najednou šlo. Byli jsme na koni a diváci nás podpořili. Po druhém gólu se pak hra otevřela, chtěli jsme jít za vyrovnávací brankou a vyrobili víc nepřesností.

Druhý gól jste obdrželi ve chvíli, kdy jste měli nad soupeřem herní převahu…

Byli jsme v euforii a chtěli jít za vítěznou brankou. Pak ale bohužel došlo k řetězci chyb, který vyústil líp pro Liberec.

Cítíte, že je tým aktuálně v psychické nepohodě?

Nemyslím si to. Kdyby na nás byla deka, nejdeme do druhého poločasu tak dobře, jak se nám to povedlo. Musíme odhodit strach a nervozitu. Na počátku druhého poločasu jsme viděli, že to jde.

Dodal vám tedy druhý poločas optimismus do dalších zápasů?

Prohráli jsme v poháru s HFK Olomouc, pak zase porazili Spartu. Síla v týmu je, jen ji musíme prodat ve správný čas a věřit si. Nesmíme jít do zápasů se strachem a nervozitou.

V závěru utkání jste dostal žlutou kartu a rozčiloval se nad libereckými hráči. Co se stalo?

Byl jsem naštvaný. Byly tam zákroky, které se mi nezdály, ale rozhodčí má spoustu zkušeností a posoudil je jinak. Člověk je v emocích, takže všechno vidí odlišně. Prostě jsem nechtěl prohrát. Štvalo mě to a mrzelo.