Osobnost Deníku
Přečíst článek >

„Ve fotbale jste někdy nahoře, jindy dole. Věřím, že se nároďák zase zvedne, i když se asi nedá čekat, že by tým předváděl takový fotbal jako před pár lety,“ tvrdí devětadvacetiletý brněnský rodák.

Hlodají vás myšlenky, že jste teď mohl hrát v Africe?
Takhle se nad tím nedá přemýšlet. Nemyslím na to. Mistrovství světa je samozřejmě nejvýznamnější akce, kterou může fotbalista prožít. Nám se tam nepodařilo dostat. Musíme zabojovat a na dalším šampionátu už zase hrát.

To před čtyřmi lety jste atmosféru šampionátu okusil, i když Česko vypadlo už v základní skupině…
Šampionát byl nádherný zážitek. Němci měli všechno perfektně zorganizované. Na stadionech vládla nádherná atmosféra. Jen škoda, že to nakonec nedopadlo dobře.

Pro vás osobně to asi bylo hodně těžké. V rozhodujícím zápase s Itálií jste se nechal vyloučit a spousta lidí pak na vás házela hlavní díl viny na vyřazení.
Beru to jako fakt. Život jde dál. Tenkrát jsem nechtěl s nikým mluvit. Pak na mě prskali lidi z novin i někteří trenéři. Bylo pro mě důležité, že se mě tým zastal. Šampionát nám nevyšel a nešlo jen o zápas s Itálií. Částečně jsme si to prohráli už s Ghanou. (Česko jí podlehlo 0:2 – pozn. red.)

Posílila vás v něčem kritika?
Těžko říct. Já jsem typ, který si nikdy nic moc nebral. Kdyby se tomu člověk poddal, možná by zešedivěl.

Letošní šampionát bez české účasti vás zajímá?
Podívám se na nějaký zápas, ale rozhodně nejsem ten typ, který by musel vidět všechna utkání. Mám manželku a synátora, věnuju se jim. Člověk má svých starostí dost. Jsem teď v Brně, zařizuju různé věci, taky budu trošku cestovat po republice.

Budete někomu fandit?
Je mi blízký ofenzivní fotbal, který předvádí Argentina nebo Španělsko. Taky Angličanům bych titul přál.

Jak vnímáte Slováky, kteří z kvalifikace postoupili právě na úkor Česka?
Bude zajímavé sledovat, jestli se jim zadaří. Rozhodně jsou považovaní za outsidery. Nikdo od nich nic nečeká a to je vždycky výhoda.

Vraťme se k vám. Letos jste prožil zvláštní sezonu. S Anderlechtem Brusel jste sice získal titul, jenže jste valnou část sezony promarodil s kolenem…
Na tu sezonu nejde jen tak zapomenout. Utekl mi skoro celý fotbalový rok, takže to není žádné dobré vzpomínání. Naštěstí jsem naskočil aspoň do posledních zápasů. Kdybych je nestihl, byla by to strašně dlouhá doba bez fotbalu.

Už jste stoprocentně fit?
Jasně, jinak bych nehrál zápasy. Nechtěl jsem nic riskovat, zdravotní stav jsem podrobně konzultoval s doktory.

Na konci sezony se všechno začalo v dobré obracet. Po oslavách titulu jste se dokonce vrátil do reprezentace a absolvoval s ní soustředění v USA.
Moc mě potěšilo, že jsem si ještě protáhl sezonu a přidal pár zápasů. Byl jsem v kontaktu s Vláďou Šmicerem (manažer reprezentace – pozn. red.). Nakonec jsem z toho vytěžil maximum a ověřil si, že pořád zvládnu fotbal na mezinárodní úrovni.

Jak jste se cítil po fyzické stránce?
Fyzičku samozřejmě potřebuju stále nabírat. Do zápasu s Turky jsem nastoupil až po poločase. Bylo hrozný vedro, cítil jsem se strašně. S Američany jsem odehrál celý zápas a nějak jsem to vydržel. Na jednu stranu škoda, že sezona už skončila (smích). Ale naberu nové síly a zase na to pořádně vlítnu.

V Anderlechtu jste získal titul i s dalšími třemi Čechy, gólmanem Danielem Zítkou a exbrněnskými borci Ondřejem Mazuchem a Lukášem Marečkem. Byla pořádná oslava?
Proběhlo to v klidu, ale oslavy samozřejmě k titulu patří. Je super, že u nich mohli být čtyři Češi. Zanechali jsme v Belgii nějakou stopu, i když je pravda, že jsme toho zas tolik nenahráli. Já byl zraněný, Dan Zítka nechytal a Lukáš se do hry dostal taky až v závěru sezony.

Mareček přišel do týmu v zimě. Dělali jste mu v Anderlechtu průvodce, jako vám předtím Daniel Zítka?
Lukáš to měl oproti mně trošku těžší, protože zažívá první zahraniční angažmá. Rádi jsme mu pomohli. Myslím, že si za ten půlrok tady zvykl. Teď už se o sebe musí starat sám, nikdo ho vodit za ruku nebude.

To vy už jste v Belgii mazák. Odkopal jste tam tři roky. Plánujete zůstat i v dalších letech?
Jediné, co můžu říct, je, že mám ještě rok platnou smlouvu. Nechme to osudu. Uvidíme, jak se všechno vyvine.

A láká vás třeba nějaká další zahraniční liga?
Nevím, jestli další. Mohl bych se třeba vrátit do Německa, ale to teď nemůžu řešit. Nejdřív musím být v pořádku a odvádět dobré výkony, aby o mě byl zájem.

Život v Bruselu vám vyhovuje?
Fotbalista si nemůže moc vybírat. Jsem tu kvůli tomu, abych hrál fotbal. Musím se přizpůsobit. Jarda Jágr v Omsku taky není kvůli okolí. Prostě jdete do klubu, který vám dá šanci dál se zlepšovat v kariéře.

Stačil jste letos sledovat Brno v Gambrinus lize?
Abych řekl pravdu, tolik jsem to nesledoval. Měl jsem spoustu rehabilitací i v Německu, takže nebyl moc čas. Ale přijde mi to pořád stejné. Trenéři a hráči se pořád mění. Těžko se dělají výsledky, když do týmu přijde pět nových fotbalistů. Všechno si nejdříve musí sednout. Navíc je potřeba přivést opravdové posily a ne jen zkoušet hráče. Teď nemluvím o Brnu, ale obecně: v Česku se rozmohla móda zbavovat se starších kluků. Ano, mají sice trošku vyšší platy, ale pro mužstvo jsou nenahraditelní. Můžou dát mladým zkušenosti.