Pořád střílí góly. Fotbalista Konior i v 63 letech zatápí obranám

16. 5. 2017

Brno – I přirovnání k fotbalovému Jágrovi v jeho případě dost pokulhává. Brněnský fotbalista Jiří Konior hraje za rezervu Řečkovic a je mu ještě o osmnáct let víc než české hokejové legendě. Třiašedesátiletý borec navíc stále střílí góly, prosadil se i první květnový víkend proti rezervě Jundrova v zápase třetí třídy při vítězství 7:1.

Brněnský fotbalista Jiří Konior hraje za rezervu Řečkovic. Je mu 63 let. | Foto: osobní archiv

„Nekouřím, nepiju. Starám se o svoje klouby a nejsem žádný bolestínek,“ nabízí Konior recept na svoji fotbalovou dlouhověkost.

Matador, který hraje svoji 55. sezonu v kariéře, nežádá ani v tréninku žádné úlevy. „Třeba v zimní přípravě jsem naběhal 250 kilometrů. Už tam z mojí strany jen není taková výbušnost,“ posteskne si.

V mládí se pokoušel Konior zanechat výraznější stopu také v brněnské Zbrojovce, ale nastoupil pouze za její rezervní mužstvo. Nejvýš se v kariéře dostal do divize. „Když byla kariéra v rozpuku, dal jsem přednost studiu a stavění domu, neměl jsem takový režim jako ostatní hráči,“ vzpomíná vystudovaný advokát. „Hrával jsem také osm let v Rakousku, až do svých šedesáti, pak jsem se vrátil do Řečkovic. Nastupuju na třicet až čtyřicet minut, ale hrát chci pořád,“ hlásí.

Jeho přestup do Rakouska provázely administrativní problémy, do tamních nižších soutěží se pak dostal i díky menšímu podvodu. „Oni hodně dbají na správnost dokumentů, ale jsem jeden ze dvou hráčů, kteří mají zdravotní prohlídku do Rakouska potvrzenou razítkem od gynekologa,“ směje se.

Většinu kariéry hrával na pozici středního záložníka, ale vyzkoušel si i jiné posty. „Dřív jsem zaskakoval i na předstoperovi, ale pořád mě to táhlo dopředu. Teď už hraju v útoku, kde mám za úkol podržet balon,“ vysvětluje.

Fotbalisté Líšně výrazně oživili naději na záchranu ve třetí lize. V sobotu přidali po výhře 2:0 nad rezervou Olomouce další tři body.

Líšeň zdatně usiluje o zázrak, nakopla ji konkurence v týmu

POCTIVĚ TRÉNUJE

Pro spoluhráče v Řečkovicích platí stále za velkou klubovou osobnost. „Těžko říct, jestli u nás či ve světě existují takto letití střelci, ale je to příkladná ukázka, že pokud člověku stále slouží zdraví, poctivě trénuje a má fotbal rád, lze i nyní sklízet zasloužené ovoce. Děkuji Jirkovi za jeho práci a nadšení,“ říká jeden z řečkovických spoluhráčů Martin Král.

Koniorovi se v kariéře vyhýbala vážná zranění, vyjma nehody na motorce. Vedle dresu Řečkovic zvládá i exhibiční duely za Menšíkovu jedenáctku. „Fotbal mám strašně rád. Nedovedu si bez něj život představit. Myslím, že na hřišti buď umřu, nebo mi na něj nedovolí vstoupit opravdu špatný zdravotní stav. Hrát chci pořád, dovedu se přizpůsobit. Narážky na dědu neslýchám, ale nechci, aby na mě spoluhráči brali nějaké ohledy a třeba mi na hřišti schválně nahrávali,“ dodává Konior.