Přestup? Každý rozumný člověk volbu Sparty pochopí, říká obránce Mazuch

15. 1. 2016

Praha, Brno /ROZHOVOR/ – Číslo dva nosil v pražské Spartě Tomáš Řepka. Fotbalista, jehož brněnští fanoušci příliš v lásce neměli. Teď ho s rudým dresem navléká obránce, který naopak představuje jeden z největších klenotů, které vzešly z líhně Zbrojovky za poslední desetiletí. Stoper Ondřej Mazuch. „Řepka byl odmalička můj vzor a jsem rád, když mě někdo k němu přirovná. Chci navázat na výkony, které tady Tomáš předváděl," sdělil šestadvacetiletý bývalý zadák Fiorentiny, Anderlechtu či Dněpropetrovsku, který od března léčil vážné zranění kolena a v prosinci se upsal Spartě na čtyři a půl roku.

Fotbalista Ondřej Mazuch. | Foto: ČTK/Krumphanzl Michal

Když jste oznámil přestup do Sparty, zaznamenal jste nepříjemné reakce?

Všechno v klidu. Hrál jsem osm let venku, takže jsem nebyl úplně tak sledovaný, nikdo to nebral tak, jako kdybych přestupoval přímo z Brna do Sparty. Vrátil jsem se  z venku a každý rozumný člověk musí pochopit, že ve Spartě se hrají poháry. Dá se říct, že Brno se nachází v situaci, kdy poslední sezony hraje o záchranu. Ze sportovního hlediska musí všem být jasné, že Sparta je momentálně v lepší pozici a člověk se tam může trošku ukázat.

Lukáš Mareček a Mario Holek se před rokem a čtvrt v Brně se Spartou dočkali transparentu  s nápisem Zrada klubu a ultras. Obáváte se, co vás v Brně čeká?

Asi to bude trošku pikantnější utkání, když budeme hrát s Brnem, nějaké transparenty nebo pokřiky budou, s tím musí každý počítat, patří to k tomu. Musíme se připravit, když tam budeme hrát, a nevnímat je.

Co říkáte na rozšiřující se počet brněnských spoluhráčů v kabině Sparty?

V Brně jsem hrál jen s Mariem Holkem v áčku, Lukáš Mareček a Pepa Šural byli mladší, hráli jen za juniorku nebo dorost, ale znal jsem je.

Rok jste po zranění kolena nehrál. Jak se cítíte po takové pauze?

Už měsíc a půl trénuju naplno, připravoval jsem se individuálně, když kluci měli volno. Ve středu jsem už odehrál poločas s Ústím nad Labem, zatím koleno drží. Fyzicky to samozřejmě není na sto procent, hrál jsem po deseti měsících, ale myslím, že za měsíc se dám do kupy, než začne liga a Evropská liga. Měl bych manko dohnat a snad naskočím do prvního zápasu.

Před podpisem smlouvy jste ve Spartě trénoval, dalo se čekat, že se dohodnete na kontraktu?

Trénoval jsem tam půl roku, byla to nestandardní situace, protože jsem neměl smlouvu. Byl jsem vděčný, že mi Sparta umožnila trénovat, protože jsem po zranění potřeboval dobrou péči, kterou mi Sparta poskytla, a nakonec jsme se domluvili. Pro mě je to ideální, když jsem se po osmi letech vrátil a budu  v České republice. Mám tu doktory, veškerou péči, jde o logické vyústění. Když se bude dařit mně i Spartě, ještě zkusím jít někam ven, ale to je daleká budoucnost. Je mi šestadvacet, snad ještě pár let před sebou mám.

Napadlo vás, že se ještě vrátíte do Brna?

Nevím, co se stane, ale  s návratem do Brna bych problém absolutně neměl, neodcházel jsem ve špatném, pár zápasů jsem tam odehrál.

Konkurence? Nebojím se

Jak vidíte svou šanci na základní sestavu v nabitém sparťanském kádru?

Jsme tady čtyři stopeři, hrát můžou dva, takže konkurenci mám, ale ta člověku jenom prospěje. Nebojím se, měl jsem ji všude, v Anderlechtu i v Dněpru a vím, do čeho jdu. Konkurence nutí člověka pracovat a posouvat se dál.

Ideální varianta bude stoperská dvojice s Mariem Holkem?

S Mariem uprostřed, Mareček zprava a bude to úplně kompletní brněnské. (úsměv)

Jak si užíváte, že jste po osmi letech doma?

Určitě je příjemné být v České republice, mám tady rodinu. Trošku mi chyběla česká kabina, sranda, která  v zahraničí moc nebývá. Užívám si to, mám na čtyři a půl roku smlouvu a uvidíme, jak všechno dopadne.

Co vám chybí ze zahraničního angažmá?

Docela mi chutnalo ukrajinské jídlo. Boršč jsem měl hodně rád, oblíbili jsme si ho s manželkou. Ten vypíchnu  z toho, co mi chybí.