Pros: Brno ve druhé lize? To bych v klubu skončil

Osobnost Deníku

Čtyři góly za devět minut: Už to neřeším, vzpomínám i na Zbrojovku, říká kanonýr

Čtyři góly za devět minut. Pozoruhodný počin se povedl fotbalovému kanonýrovi béčka…

Přečíst článek >

Devětatřicetiletý brněnský boss otevřeně přiznává, že mu fotbal v poslední době přináší jen minimum radosti. Přesto doufá, že „temné“ období brzo pomine.

Příčiny loňského neúspěchu vidí jasně. „Nešťastné nákupy hráčů. Kdybychom investovali jinam, nemuselo Brno hrát o záchranu. Mohli jsme mít perspektivní fotbalisty, ale nemáme. To znamená, že jsme udělali chyby,“ říká.

Konec roku jste strávil na dovolené v Dubaji. Stihl jste tam pořádně probrat rekapitulovat?
Každý den jsem tam hrál golf, takže jsem si docela dobře vyčistil hlavu. A je jasné, že v takové situaci si člověk dělá vnitřní rekapitulaci toho, co se všechno stalo. Musím říct, že moje hodnoty a priority se zase trošku posunuly.

Kam konkrétně?
Vím, že k některým problémům jsem se mohl stavět jiným způsobem. Prostě jsem si uvědomil, co se minulý rok povedlo a co ne. Přemýšlel jsem nad tím, kde byly chyby. A tím mám na mysli všechny, nejen ve fotbale.

Ale ten zajímá všechny brněnské fanoušky. Jaká je tedy vaše fotbalová rekapitulace?
Myslím, že novináři to zhodnotili velice dobře. Poslední půlrok byl prostě tragický.

Mluvil jste o chybách. Našel jste nějakou přímo u sebe?
Určitě, vždycky je na prvním místě hledám především u sebe. Přemýšlel jsem o svých krocích, které jsem udělal, a musím říct, že jsem ve svém počínání našel spoustu omylů.

Můžete být konkrétní?
To bych velmi nerad. Prostě jsem se pokaždé nerozhodl správně, ale to jsem tehdy samozřejmě nemohl vědět. Když jsem dělal nějaká rozhodnutí, přistupoval jsem k nim velice zodpovědně. Čas bohužel ukázal, že nebyla ideální. S tím už teď ale těžko něco nadělám.

Alespoň se z toho můžete poučit.
Pokud se někdy dostanu do podobných situací, nechci udělat ty samé přehmaty, to je jasné.

Kde tedy vidíte příčiny nevydařeného podzimu?
Řeknu to jednoduše. Do kádru přišli hráči, jejichž nákupy nebyly šťastné. Dalo by se říct, že byly přímo nešťastné. Třeba já osobně jsem dal na doporučení určitých lidí a nenaslouchal zase jiným, kterým jsem měl. To je pro mě opravdové ponaučení.

Co z toho pro vás do budoucna plyne?
Že jde především o výběr spolupracovníků a informace, které máte k dispozici. A ty byly o některých fotbalistech opravdu nedostatečné. Měli jsme vědět o osobních problémech některých hráčů, o jejich výkonnosti, o tom, jestli je cena adekvátní. Dali jsme peníze do hráčů a zavázali se plnit jejich několikaleté kontrakty. Kdybychom investovali jinam, nemuselo Brno hrát o záchranu. Mohli jsme mít v kádru perspektivní hráče, ale nemáme. To znamená, že jsme udělali chyby. My je musíme najít a pojmenovat. Já jsem si je pojmenoval a mám docela jasno. Rozhodně své poznatky ale nebudu ventilovat prostřednictvím no­vin.

Považujete přesto za konkrétní chybu například anglický model, kdy Miroslav Beránek pracoval jako trenér a současně jako sportovní manažer?
Myslím, že tenhle model je správný a Brno by se k němu mělo jednou dopracovat. Možná byl můj krok ukvapený, nenastala pro něj správná doba. Podobný systém je v budoucnu mým přáním, důležité je ale vybrat správnou osobu.

Trenér Beránek jí evidentně nebyl. Nemyslíte, že byl vzhledem k výsledkům velký risk ho nechat na postu trenéra i pro jarní část sezony?
Rozhodli jsme se, že zůstane ve funkci. Volba je to riskantní stejně jako každá jiná. Až čas ukáže, jestli byla správná.

Když vás člověk poslouchá, říká si, jestli vám fotbal přináší radost, nebo přidělává pouze vrásky?
Fotbal je především starost. Čím více prohráváte, tím horší to je. A je takřka sebezničující dělat něco, co vám nepřináší tolik radosti, kolik byste chtěl.

Kde tedy berete motivaci pro další pokračování?
Jsem člověk, který pořád věří, že se to zlomí a radosti bude víc. Teď se třeba nacházím ve stavu, kdy mi fotbal vnitřní uspokojení nepřináší, ale to nutně neznamená, že stejná situace zůstane napořád.

Nemáte občas chuť dát fotbalu definitivní sbohem?
Kdybych si myslel, že ho v Brně dokáže někdo dělat lépe, přemýšlel bych o tom. Ale nikdo takový tady podle mě není.

Mrzí vás to?
Je pro mě dost frustrující neustále číst komentáře o tom, co všechno jsme udělali špatně a jak by se to dalo dělat. Na to mám jediný argument. Pokud mě, vedení a představenstvo klubu někdo přesvědčí, že ví, jak brněnskému fotbalu pomoct, tak jsem ochotný se s ním bavit. Ale nikdo takový se zatím neobjevil.

Existuje nějaká hranice, za kterou už byste s 1. FC Brno nešel?
Sestup do druhé ligy. Já si ho nepřipouštím, ale sestup rovná se konec. Vím, jaké úsilí, práci a nervy nás stojí zajistit v Brně nejvyšší soutěž. A nedovedu si představit, co by znamenalo dělat tady druhou ligu a vlastně ani proč.

Opravdu?
Jasně, nikdo po nás nemůže chtít, abychom něco takového dělali. Máme určité ambice a já jsem na rovinu řekl, že naším cílem je, i když to teď zní hrozně hloupě, aby Brno hrálo evropské poháry. A ten cíl se nemění, zůstává pořád stejný. Jediné, co se mění, je cesta. Bohužel ta je neskutečně trnitá a klikatá. Ale nemůžeme si přece říct, že půjdeme do druhé ligy a budeme hrát na její špici. Vy jste se mě zeptal na hranici a já jsem odpověděl. Dno je sestup, ale to se nemůže stát ani v nejhorším snu. Dovedu si představit spoustu věcí, ale tohle ne.

Takže fotbal v Brně dál děláte kvůli evropským pohárům?
S rozpočtem, jaký máme, nemůžeme mít jiný cíl. Věřte mi, že každá sezona, ve které se klub nachází jinde, než bychom si přáli, je hrozná rána. A pak si říkáte, že je asi něco špatně.

Rozpočet, který jste zmínil, zůstává na stejné úrovni jako dřív?
Jasně, nijak jsme ho nesnižovali. Pohybuje se kolem osmdesáti milionů korun.

A zůstane takový i nadále?
O tom se spolu můžeme bavit, až skončí sezona, teď jsme pořád v půlce. Já věřím, že takové otázky si bude vedení klubu klást v situaci, ve kterou všichni doufáme. To znamená, že po pár jarních kolech bude jasně dáno, že 1. FC Brno zůstane v elitě.

Pojďme zpátky k příčině brněnských problémů. Proč je kádr nekvalitní?
Protože jsme ho špatně vybrali. Protože jsme nakoupili nesprávné hráče. Protože jsme se s dalšími dřív nerozloučili. Ale to neznamená, že nebyla možnost, aby tomu bylo jinak. Místo toho teď budeme mít plnou hlavu starostí, jak se těch hráčů zbavit. Protože jestli si někdo myslí, že přišli zadarmo, tak to vážně ne. Vynaložili jsme desítky milionů korun na jejich transfery, další desítky milionů stojí platy. K tomu je třeba si říct, že 1. FC Brno nikomu nic nedluží. A to všechno stojí energii a úsilí. Přitom výsledek je takový, že stojíme na prahu sestupu a bavíme se o tom, jak je to možné.

Z toho důvodu jste vyměnili část vedení. Podařilo se vám nastavit i jiný styl práce?
Vytvořili jsme nové mechanismy, časem uvidíme, jak budou fungovat. Co se sportovní stránky týče, vkládám velkou důvěru do osoby Karla Večeři (sportovní ředitel 1. FC Brno – pozn. red.). Pro mě je to člověk, který tady měl být podstatně dřív. Jsem přesvědčený, že s ním bychom spoustu chyb neudělali. Na mou obhajobu, já jsem mu nabídku předložil několikrát, on byl ale vázaný někde jinde. To je prostě život.

Máte představu, jak dlouho bude trvat cesta k vysněným pohárům?
Jedna věc je představa, druhá realita. Věřím, že výsledek našeho snažení bude vidět do tří let. Příchodem pana Večeři startujeme znovu od nuly.

Jako nový start jste považoval už angažování Pavla Mokrého na post generálního ředitele?
Nechci, aby to vyznělo špatně, ale on je ředitel klubu. Nerozhoduje o tom, kteří hráči přijdou. To jsou dvě oddělené věci.

Bývalý ředitel 1. FC Brno Radek Bělák měl funkce spojené. Byla to chyba?
To byla hlavně doba, kdy měl jeden člověk tendenci mluvit do všeho a všemu rozumět. To ale není možné. Z mého pohledu neexistuje osoba, která by se vyznala ve všem. I Karel Večeřa podle mě teď prochází fází, kdy zjišťuje, že tahle práce je jiná než ta na lavičce. V jeho nové pozici je daleko více proher a žádný vděk. V podstatě jen sbíráte rány, je to jistý projev masochismu.

Co ještě se v minulosti dělalo v klubu špatně?
Podívejte, peníze byly zabezpečené po celou dobu, co jsem v Brně. O tom vypovídá hospodářský výsledek, tedy věc, která je vidět černá na bílém. Jestliže byla ekonomika klubu v pořádku, pak nezafungovalo něco jiného.

Počítám, že máte na mysli lidská pochybení?
Jasně. Já osobně v byznysu vždycky odděluji citové záležitosti od těch obchodních. Nemůžu nevzít fotbalistu, protože o mně kdysi něco špatného řekl. A tohle byl třeba případ Brna a Petra Švancary. Takhle se to dělat nedá. Jestli dělám kšeft s někým, kdo je mi nesympatický, neznamená to, že ho neudělám. Právě naopak, budu ho chtít udělat o to víc.

Když se bavíme o byznysu, dá se v českém prostředí na fotbale vůbec vydělat, nebo ho většina majitelů bere spíš jako koníček?
Byl tu jen jeden člověk, který ho dělal pro zábavu a jmenoval se Jan Gottvald (bývalý majitel Drnovic – pozn. red.), a nemyslím to vůči němu nějak špatně. Ale pak je spousta jiných lidí, kteří k fotbalu přistupují ve stylu má dáti/dal. Pokud by někdo měl platit celý rozpočet ze svého, tak by to nedělal. Tak velký koníček sport zase není. A to platí i pro mě.

S jakými pohnutkami jste tedy vstupovali vy a váš bratr do 1. FC Brno?
Viděli jsme neutěšené poměry v brněnském fotbale a chtěli jsme je změnit. Cílem bylo, aby tu pořádně fungovala první liga a postavilo se tréninkové centrum. Dále bylo zásadní, aby peníze, které se vydělají, zůstaly v klubu. A to se povedlo, nikdo si z něho nevzal ani korunu. Třeba já na výplatní pásce 1. FC Brno nejsem a nikdy nebudu.

Přesto jako podnikatel asi chcete, aby váš klub prosperoval.
Ano, právě proto se na fotbal musím dívat jako na byznys. Pokud by klub nebyl soběstačný, tak bych v něm nemohl dělat. To můžou jen mecenášové, kteří ve většině případů už vymřeli, anebo člověk, který žije na dluh a říká si, že se to změní. My jsme ale zdravá firma, díky tomu se klub dostal na jistou ekonomickou úroveň. Pokud by byl náš přístup jiný, prvoligový fotbal v Brně by už dávno nebyl.