První český talent roku Richard Dostálek stále umí morseovku

Osobnost Deníku

Čtyři góly za devět minut: Už to neřeším, vzpomínám i na Zbrojovku, říká kanonýr

Čtyři góly za devět minut. Pozoruhodný počin se povedl fotbalovému kanonýrovi béčka…

Přečíst článek >

Ryšavý záložník v Brně uzavřel kruh s názvem prvoligová kariéra, který v roce 1993 ve stejném městě začínal. „Je příjemné, když mě občas někdo zastaví a řekne, že to byly jiné časy, když chodívali na nás," povídá nyní devětatřicetiletý Dostálek.

Když se ohlédne za bohatou kariérou, na první místo staví právě první brněnské období do roku 1998. „Dal jsem první gól, dostal cenu Talent roku, před čtyřiceti tisíci diváky jsem proti Slavii vstřelil branku Stejskalovi, od trenéra Uhrina jsem dostal pozvánku do seniorské reprezentace, což se z Brna málokomu povedlo. O takových věcech se mi jako klukovi z vesnice nesnilo," přiznává nynější kouč juniorky Zbrojovky.

Dostálek pochází z Jarošova u Uherského Hradiště a k fotbalu jej přivedl otec, který tam trénoval. Už poslední rok v dorostu se dostal do kádru třetiligového Uherského Hra-diště a na vojnu se chystal do druholigového Znojma. Místo toho přišel povolávací rozkaz do divizní Kroměříže. „Tehdy se rozdělila republika a první tři měsíce jsem zažil opravdu masakr. Nejprve mě zařadili mezi radisty, kde jsem se naučil morseovku. Pak jsem šel k tankistům. Na druhou stranu jsme byli první, komu vojnu zkrátili na osmnáct měsíců," líčí Dostálek. „Morseovku si občas vybavím, když luštím křížovky," hlásí s úsměvem.

Právě vojna v Kroměříži jej katapultovala do Boby. „Hostili jsme v poháru Brno, se kterým přijel i trenér Masopust. V poločase jsme vedli 2:1 a já dal Radimu Vlasákovi gól z trestňáku," vzpomíná záložník.

Když se rozkřiklo, že se o něj zajímá tehdejší brněnský manažer Kroupa, rázem se Dostálkovi nakupily nabídky z šesti celků. „Od Brna jsem nedostal moc dobrou, ostatní byly lukrativnější. Rozhodl jsem se, že se vrátím do Hradiště, ale nakonec se kluby dohodly," doplňuje.

Třetí místo

V sestavě se pořádně usadil hned ve druhé sezoně, kdy Boby pod trenérem Uličným skončilo třetí a Dostálek vynechal jediné utkání. V roce 1994 obdržel jako první český fotbalista cenu Talent roku. „Jako malý jsem viděl vrchol v okresním přeboru žáků za Jarošov, pak jsem měl sen dostat se do chlapů a hrát třetí ligu. Nenapadlo mě, že dosáhnu tak vysoko," přiznává.

A dokázal toho mnohem víc. Z Brna se vyšvihl až do seniorského národního mužstva. Dohromady si připsal pět startů, čtyři přátelské duely a tři minuty v kvalifikaci na Euro 2004 v Moldavsku. Ani v jednom utkání neprohrál. „Je to hrozně málo. Byl jsem v nominaci snad dvacetkrát a vždy jsem leštil laminát nebo seděl na tribuně," mrzí jej.

Jenže na jeho postu defenzivního záložníka vládla konkurence. „Přes Jirku Němce se nedostal do sestavy ani Bejbl, v záloze byli Nedvěd, Berger, Šmicer. Nejlepší ligový fotbalista Frýdek taky sbíral jen epizodní starty," upozorňuje.

Ve druhé polovině devadesátých let se o něj přetahovaly prvoligové kluby, ale brněnský majitel Hrstka jej odmítal pustit. „Vedení chtělo za jedenadvacetiletého kluka nesmyslných padesát milionů, to mojí kariéře trochu ublížilo. S tak velkým kufrem nikdo nepřijel ani ze zahraničí," směje se po letech.

V roce 1998 měl nakročeno do pražské Sparty, jenže po změně jejího vedení odešel do Slavie. „Měl jsem tam jinou pozici, ze začátku mě svazovala taktika. Špatně jsem snášel kritiku, taková se na mě v Brně nevalila," vykládá.

Na prvoligový titul nikdy nedosáhl, ale dvakrát se radoval z triumfu v Poháru Českomoravského fotbalového svazu. A třikrát neúspěšně usiloval o postup do hlavní fáze Ligy mistrů. „Za asi nejsmutnější moment považuji vyřazení se Šachťarem. V Doněcku jsme vyhráli 1:0 a doma jsme do devadesáté minuty drželi bezbrankovou remízu, ale z posledního rohu jsme dostali gól a v prodloužení vypadli," mrzí fotbalistu, který v nejvyšší české soutěži odehrál 350 utkání a dal 67 branek.

Proti Panathinaikosu Atény si Dostálek dokonce zachytal, protože při vyloučení brankáře Černého už nemohli slávisté střídat. Čelil penaltě, a i když Basinas netrefil bránu, Dostálek vystihl její směr. „Nejpovedenější zápas jsem zažil v předkole Poháru UEFA, kdy jsme vyřadili Steauu Bukurešť a já dal ve dvou zápasech tři góly," připomíná ročník 1999/2000.

Do Ruska

I když po něm toužily Udine, Hamburk či Schalke, na zahraniční štaci vyrazil až do Ruska. Sezonu strávil v Kazani. „Ocitl jsem se těsně před Uralem, což nebylo pěkné místo na žití, ale klub měl ambice i peníze a angažmá mi neuvěřitelně pomohlo," sděluje.

I přes úspěšnou sezonu se po roce zase stěhoval. „V Rusku každou reprezentační přestávku odjíždí prezident do Evropy s kufrem peněz a vrací se s patnácti hráči. Stejnému počtu stávajících řekne, že odchází. A já byl mezi nimi," zmiňuje poměry.

Oklikou přes Slovácko Dostálek zamířil na západ do druhé německé ligy a týmu Erzgebirge Aue. „Po stránce sportovní a životní řadím angažmá na první místo po Boby. Měli jsme skvělé zázemí i fanoušky," vykládá. Po dvou letech odešel o soutěž níž do Siegenu, ale sezonu promarodil a vrátil se do Brna, kde nastupoval za divizní Líšeň. Pak ho oslovil Zlín a Dostálek zažil comeback do první ligy.

Ačkoli s mužstvem spadl, předváděl skvělé výkony, proto jej vytáhl do přípravy tehdejší brněnský kouč Beránek. „Domluvili jsme se původně jen na záskok," vrací se k sezoně 2009/2010, kdy jej fanoušci vyhlásili nejlepším hráčem týmu. Za rok Zbrojovka sestoupila. „Nelituju, že jsem hrál. Jen mě mrzí přístup některých lidí," hlesne.

Od letošního ročníku trénuje brněnskou juniorku. „Fungujeme jako profesionální tým. Je to jiná práce než s dospělými v divizi," říká Dostálek, který se netají vyhlídkou na angažmá v profesionální mužské soutěži.

Občas taky naskočí za Líšeň, která s ním letos neprohrála. „Registračka ještě nezapadla prachem. Rád si zahraju, ale věk člověk nezastaví. Uvidíme, co bude v zimě," krčí rameny.

Richard Dostálek