Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Překonal jste třinácti góly svou předsezónní metu?

Ze začátku jsem určitě chtěl dát deset gólů. Když jsem byl v půlce na osmi, myslel jsem třeba na patnáct. S klukama jsme měli sázku. Do šancí jsem se dostal, ale neměl jsem štěstí, nebo jsem to zazdil. Takže musím koupit občerstvení, až se sejdeme příští sezonu.

Příští sezonu zaútočíte na korunu krále střelců?

Chci dávat góly, ale důležitý je mančaft, aby se mu dařilo. Na krále střelců bych musel asi do jiného, kde šancí přijde daleko víc a hraje se lepší fotbal než v Brně. Každý, kdo tomu rozumí, ví, že se dávají snadněji góly Lafatovi ve Spartě, Škodovi ve Slavii nebo Ďurišovi v Plzni. V mančaftu, který uhraje sedmdesát bodů, má deset šancí za zápas a kope jedenáct penalt za sezonu.

Když jste v úvodních šesti kolech neskóroval, zůstával jste v klidu?

Pořád jsem věřil, že to v sobě mám, jenom jsem čekal, kdy tam padne první gól. To se povedlo až v sedmém kole, pak už to šlo, jak mělo. Mančaft si musel sednout, zvyknout si na mě. Naštěstí to přišlo asi v pravou dobu. Kdybych čekal na gól déle, asi budu trošku nervózní. (úsměv)

V úvodu sezony se na vás podepsala nedostatečná adaptace v mužstvu?

Mančaft nevěděl, jak na mě má hrát. Přišel jsem asi deset dní před ligou, hned jel do Rakouska, kde jsme byli týden a ještě si to nesedlo, vždycky to chvíli trvá. Taky jsem měl v prvním kole šanci s Ostravou, kterou jsem nedal, mohlo to být hned od začátku jiné. Pak jsme se do šancí skoro nedostávali, měli jsme blbé období. Všechno zlomil jeden ušmudlaný gól se Slováckem, začali jsme vyhrávat a už to jelo.

S kým jste si v ofenzivě nejvíc vyhovoval?

Asi se Škoďákem a Zavošem (Michal Škoda a Pavel Zavadil pozn. red.), i když trenér to hodně točil, Zavoš se pak zranil. Nějak to fungovalo, ale chybělo mi víc centrů, ze třinácti gólů jsem dal možná dva po centrech a v tom jsem silnější. Kdyby létaly víc a přidali jsme kvalitu ze stran, gólů mohlo být víc. Všechno je o práci, vyspělosti hráčů. V pětadvaceti letech se kluci nenaučí centrovat, buď to v sobě mají, nebo ne.

Majitel klubu Václav Bartoněk říkal, že přivede dva až tři ofenzivní krajní hráče, aby vám míče servírovali…

To přesně říkám. Luty s Pašou (Milan Lutonský a David Pašek pozn. red.) jsou výborní kluci, běhaví, nevypustí nic, ale nesypou jeden centr za druhým. Majitel asi takhle přemýšlí a chce mi pozici vylepšit.

Pavel Zavadil je zraněný, v klubu nepokračuje Lukáš Zoubele. Vyhlížíte posílení?

Někdo musí přijít, takhle se podle mého nedá hrát. Pokud vedení rozhodlo, že kluci odejdou, musí za ně mít domluvenou náhradu.

Trenéra Václava Kotala od nové sezony vystřídá Svatopluk Habanec. Obáváte se změny?

To ne. Se všemi trenéry se mi tady pracovalo výborně, nemůžu říct křivé slovo. Měl jsem individuální přístup, vycházeli jsme spolu i lidsky. Mrzí mě, že trenér končí, ale takový je fotbalový život. Přijde nový a uvidíme, jak to bude.

Máte v Brně ještě roční smlouvu. Přemýšlíte, co bude dál?

Nebudeme si nic nalhávat, sezona se povedla, možná nějaké nabídky přijdou už teď. Jde o to se pobavit, co bude dobré pro klub i pro mě. Když přijde dobrá nabídka, podle mě Brno nemůže odmítat miliony. Doufám, že se o tom pobavíme. Pořád fotbal hraju proto, že chci něco dokázat, někam se posunout, vydělat peníze, abych zabezpečil rodinu, když jsem pár let promrhal. Určitě však nikam neutíkám.

Pokud se takový zájemce objeví, půjdete do rizika, že vyměníte klub po jedné sezoně?

To je život, musí se to risknout, když přijde dobrá nabídka. Je mi osmadvacet let, peníze se hodí a posouvat se chci. Třeba něco vyhrát, když to bude lepší klub. Nemůžu si ve svém věku dovolit odmítnout super nabídku pro mě a klub.

Zahraničí vás láká?

Chuť mám, je to o jiných penězích a daleko větších než tady. Na prvním místě chci zabezpečit rodinu, mám dítě. Každý si zahraničí rád zkusí a nejsem výjimka.

Jak jste si zvykl na Brno?

V pohodě, bydlíme tady, kluci jsou v klidu. Cítil jsem se dobře a myslím, že to bylo vidět. Určitě tady nestrádám.

Kde trávíte volný čas?

Jsem takový, že zajdu na kávu nebo někam ven. Nebaví mě sedět nebo ležet doma, takže pořád něco děláme. S manželkou vyrazíme do centra na oběd, s klukama po zápase taky zajdeme.

Jezdíte často domů do Příbrami?

S trenérem jsem měl dobrý vztah, a když byl po zápase regenerační trénink a druhý den volno, domluvil jsem se s ním, že jsem hned po utkání jel domů. Naštěstí mi tam padaly góly, vyhrálo se, trenér měl dobrou náladu a pustil mě. V Příbrami máme s manželkou rodiny. Doma je doma.

Před příchodem do Brna skoro každý připomínal vaši bouřlivou minulost, kterou provázelo porušování životosprávy, alkohol, automaty, dokonce soud za rvačku. Teď vás i experti označují za jiného Řezníčka. Cítíte na sobě proměnu?

Jsem určitě jiný. Co jsem dřív předváděl, už asi nikdo v lize nezopakuje. (trpce se pousměje) Už to není, co bývalo, nejsem ani nejmladší. Doufám, že i moje pověst stoupla, i když toho se už asi nikdy nezbavím. Ale jak mi říkal manažer, kdybych nebyl jiný, v životě mě nevzala Sparta do mančaftu. Taky si musela zjišťovat věci a nevzala by mě, kdybych dělal nějaká extempore.

Přemýšlíte, co jste zpětně měl udělat jinak?

To víte, že si říkám, jak jsem mohl být někde jinde, kdybych tomu dával všechno. Každý jsme nějaký, holt se stalo, teď už s tím nic neudělám. Snažím se a myslím, že poslední dva a půl roku jsem v pohodě. Dávám góly jak v Příbrami, tak tady, jde to znát.

V čem nastal zlom, svatbou a rodinou?

Přišel v Budějovicích, když jsem skončil jak po věcech, co jsem předváděl, tak ze zdravotních důvodů, šel jsem na operaci s kolenem. Tam přišel zlom. Chtěl jsem sám a manželka s dcerou mi k tomu pomohly. Sedlo si to. V Příbrami jsem měl taky pomalý začátek, za trenéra Straky hrál Švanci (Petr Švancara pozn. red.), spíš jsem seděl na lavičce, nemohl dát gól. Všichni si ze mě dělali srandu, kdy se trefím. Říkal jsem, že od nového roku, a nějak to přišlo. Od prvního přípravného zápasu jsem dával skoro jeden gól za druhým.

Večírky už vás netáhnou?

Po zápase s klukama na pivo zajdeme, to je úplně normální, ale už to nejsou třídenní akce, co jsem předváděl. Myslím, že není nic špatného si po utkání sednout, oslavit vítězství a dát si dvě tři piva. Nebudu kecat, že jsem se dva roky nedotkl alkoholu, už to však nejsou blázniviny do odpoledne druhého dne. Pivo po zápase si dám a jdu domů.

Jaký plánujete odpočinek?

Pojedeme domů do Příbrami, tam budeme asi deset dní a prvního června letíme na dovolenou na Krétu.

Baví vás opalování u moře?

Vedra moc nemusím, dělám to spíš pro manželku a malou. Osm dní tam vydržím, budu se válet někde pod slunečníkem. Když na mě praží sluníčko, není mi to moc příjemné. (úsměv)