Duel rodičů s dětmi je klasické vyvrcholení kempu a ani jeden tábor soupeřů si na trávníku nic nedaruje. „Myslím, že touha vyhrát je oboustranná, všichni se chceme vytáhnout,“ říká Gabriela Vojáčková, která vozí do Rosic své dva sny. „Matěj byl počtvrté a Jonáš podruhé,“ popisuje.
Obě její ratolesti kopou za Slovácko a kemp už patří mezi každoroční součást jejich letních prázdnin. „Dostali jsme tip před čtyřmi lety na kemp Petra Švancary a od té doby sem jezdíme. Děti jsou nadšené a účast dostávají jako dárek k narozeninám nebo Vánocům. Dopředu si na něj taky šetří a společnými silami jej zaplatíme,“ vysvětluje Vojáčková.
A přidává zajímavý fakt. „Děti nám sami říkají, že nechtějí jet na kemp s mobilem, aby si sebe užily navzájem. Zázemí a péče je v Rosicích super, se vším jsme spokojení a díky čtení kempového deníku víme, co se tam děje,“ doplňuje maminka chlapců.
Také nastoupila v prestižním utkání proti svým dětem. Skupiny jsou odstupňované podle věku a na trávníku nechybí ani Švancara, který postupně naskočí do všech zápasů proti dětem různých kategorií. Tentokrát pokaždé slavil s rodiči. „Vidím strašně velké srdíčko hlavně u maminek, které se snaží proměnit šance. Strategii máme jasnou, říkám jim: Holky, stůjte před bránou a my vám to tam s tatínky budeme přihrávat. Samozřejmě nahraju, nemám ambice děcka porážet. Ale nikdo z rodičů nechce doma poslouchat, že prohráli,“ usmívá se bývalý prvoligový fotbalista Švancara.
Duel proti rodičům vzešel z jeho hlavy. „Opět rodiče chválím za skvělou účast, přijelo jich snad třicet, minulý týden to bylo podobné. Beru zápas jako pozitivní rozloučení s kempem, takové odlehčení. Myslím, že v pátek večer se má v domácnostech a hospodách co probírat, zvlášť velmi dobré výkony žen,“ připomíná někdejší hráč Zbrojovky Brno, Slavie Praha, Viktorie Žižkov nebo Slovácka.
Spolu s ním míří pravidelně na kemp vždy na jeden trénink také početná skupina bývalých nebo současných brněnských fotbalistů a trenérů. „Z hráčů sem pravidelně každý rok jezdí Kuba Šural, Jirka Floder, z bývalých Pavel Šustr, Patrik Siegl nebo herec Vašek Svoboda. Teď přijeli Pavel Zavadil s Kubou Řezníčkem,“ jmenuje hlavní organizátor kempu Petr Čejka i staronové posily Zbrojovky.
DOHROMADY 206 DĚTÍ
Přestože koronavirová pandemie ochromila většinu sportování, účast na kempu v Rosicích se každoročně drží vysoko, letos se jej dohromady zúčastní 206 dětí. „Každý rok se hlásí o něco víc dětí, nezaznamenali jsme změnu kvůli covidu, akorát vyžadujeme víc papírů při akreditaci, letos taky doplněné o negativní test. Druhý rok po sobě už nejezdíme na koupaliště, místo toho navštěvujeme místní kino,“ vysvětluje hlavní organizátor.
Do Rosic vybírá zkušené trenéry, řada z nich vede či vedla například mládežnické výběry ve Zbrojovce. „Kemp je tak dobrý, jak jsou dobří trenéři, takže si dávám záležet, koho vybírám. Letos přibyl jen jeden nováček. Nechceme měnit něco, co funguje, jenom vychytáváme každý rok nějaké detaily a myslím si, že od prvního ročníku je kvalita pořád vysoká,“ míní Čejka.
Popáté zavítal do Rosic například Matěj Chmelíček ze Žďáru nad Sázavou. „Když moji rodiče poprvé hledali nějaký fotbalový kemp, nechtěli, aby to bylo moc daleko. Jeli jsme sem a od začátku se mi tady líbilo, je tu super parta, užijeme si srandu a zahrajeme fotbal,“ hlásí dvanáctiletý chlapec.
Ve svém mužstvu nastupuje uprostřed zálohy, v Rosicích tak zdokonaluje své dovednosti. „Trenéři nás hecují, že nesmíme nic vypustit, naopak se musíme vracet a běhat, když to neděláme, je na náš špatný pohled,“ líčí Chmelíček před odjezdem. „Ještě bych tady klidně týden byl,“ dodává vážně.
Stejně jako ostatní prošel při svých prvních účastech na kempu dohledem trenéra Petra Soustružníka, který má na starosti nejmenší děti od sedmi let. „Základ je, aby se hlavně bavily. Mezi nejmenšími jsou strašně velké rozdíly ve výkonnosti, některé děti přijely z velkých klubů jako Slovácko nebo Zbrojovka, jiné s fotbalem začaly teprve loni. Šikovnější se musejí podřídit těm měně šikovným, aby to mělo smysl a cvičení bavila všechny,“ podotýká.
Všechna cvičení chystají trenéři pro děti formou her zaměřené na fotbalové dovednosti. A přestože kvůli pandemii koronaviru nemohly děti téměř rok organizovaně sportovat, na jejich úrovni se to neprojevilo. „Můžeme být rádi, že to naštěstí není poznat. Děti se chtějí hýbat a u obou skupin těch malých, které jsem měl na starost, jsem si všiml možná většího nadšení než předtím,“ upozorňuje Soustružník.