Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Ten si koncem září natrhl chrupavku v koleni a od od té doby byl mimo hru. „Neznám hráče, který se na zimu těší," přiznává obránce Zbrojovky, který si před návratem na jih Moravy několik sezon užíval exotiky v Moldávii.

Od podzimu jste laboroval s kolenem. V jakém je stavu?

Ještě není úplně stoprocentní. Trochu ho pořád cítím při ostřejším tréninku. Ale do druhého dne je v pořádku.

Trénujete především na umělém povrchu. Za to vám koleno asi moc nepoděkuje…

Jasně že to není úplně jako na přírodní trávě. Ale chtěl jsem se co nejdřív zapojit do přípravy.

Jak moc se zraněný hráč těší na všemi proklínanou zimní přípravu?

Dost. (smích) Sedět na tribuně s berlemi není příjemné. Chcete být zase co nej-dřív zpátky v týmu. Dostali jsme individuální plán, tak jsem běhal sám. Ale není to ono.

Jak snášíte s přibývajícím věkem lednový dril?

Neznám hráče, který se na zimní přípravu těší. Jenže je potřeba, žijeme z toho celý rok. Rád ji ale nemám.

Předchozí zimy jste strávil v balkánské Moldávii. Všiml jste si nějaké tamní zvláštnosti v zimních přípravách?

Hodně jsme běhali. Ale ne v terénu, hlavně na hřišti. Doby, kdy se dvě hodiny běhalo někde v lese, jsou dávno pryč.

Na podzim na vaše místo Zbrojovka přivedla zkušeného stopera Pavla Košťála. Zvýšilo to vaši motivaci?

Určitě. Hrajeme na stejné pozici, teď se musíme zdravě porvat o základní sestavu.

Vraťme se ještě k vašemu exotickému angažmá v Zimbru Kišiněv. Vyrazíte do Moldávie ještě někdy na výlet nebo na návštěvu?

Občas si sice napíšu s nějakým bývalým spoluhráčem, ale ti už teď hrají různě po světě. Už jsem o tom uvažoval, ale momentálně nic takového neplánuju.