Stejně jako jeho bratr Michal, brankář světových šampionů do 21 let z Prahy, začínal v rodném Rájci-Jestřebí. „Od čtyř let jsem pobíhat po hřišti a kopal do míče. Trénoval nás taťka, takže postupně jsem hrál se staršími kluky, i o tři roky jako brácha. Docela dost mě to chytlo a v osmi letech jsem přestoupil do Blanska, od té doby jsem jeho hráč,“ říká Dominik Šmerda.

Odmalička měl jasno, že fotbal bude v jeho životě hrát důležitou roli. „Vždy jsem miloval balon, až si ze mě dělali srandu, že jsem ho měl i z maminčina břicha, ještě když jsem nebyl na světě. U mě se vědělo docela jasně, že budu fotbalista,“ směje se dvacetiletý mladík.

Míč má rád v jakékoli podobě, ovšem jeho aktivita si vybrala také svou daň. Poslední rok a půl téměř v kuse promarodil. „V lednu 2019 jsem podstoupil plánovanou operaci, nic vážného, ale celou zimní přípravu jsem ležel doma a léčil se. V březnu jsem začal postupně trénovat, jenže v dubnu jsem si natrhl zadní stehenní sval, takže jsem měl pauzu do léta. Když jsem se vrátil do přípravy, na prvním tréninku jsem si zranění obnovil,“ vypráví Šmerda.

Další dva měsíce zůstal úplně bez fotbalu, přišel o letní přípravu a vrátil se až na přelomu srpna a září. „V listopadu jsem si však natrhl postranní vazy v koleni a následovala pauza další dva měsíce. Musím zaklepat, že teď už snad bude všechno v pohodě. Dal jsem tomu maximální klid, věnoval všechny prostředky, abych se vyhnul dalším problémům. Pro mě to bylo docela těžké období, na druhou stranu jsem si toho hodně uvědomil a posunulo mě to dál ve všem,“ jmenuje pozitiva nucené přestávky.

Vleklá zranění ho donutila přehodnotit také sportovní cíle. „Chci hrát všude co nejvýš, ale není jednoduché skloubit časově i energií třetí fotbalovou ligu, druhou futsalovou a ještě Superligu malého fotbalu. Od toho se odvíjí zranění. Chtěl jsem dát všechno do fotbalu, Blansko postoupilo do třetí ligy a jako odchovanec jsem ji chtěl hrát, jenže jsem se zranil v nejhorší možnou dobu. Trošku se mi potom prostřídaly priority. Teď chci hrát co nejvýš ve futsale, dostat se do budoucna do první ligy. Na druhou stranu nechci říkat, že s fotbalem skončím jen v krajském přeboru. Pokud budu hrát jen fotbal, chci minimálně divizi, třetí liga by byla super,“ povídá talent, který ve futsale hraje druhou ligu za Amor Kloboučky Vyškov.

Jeho největší úspěch kariéry se ovšem pojí s malým fotbalem. Poprvé na sebe výrazně upozornil předloni v červnu v Brně při turnaji moravských superligových týmů do 23 let. Společně s bratrem Michalem se oba dostali do finální nominace na světový šampionát v Praze, který čeští mladíci v říjnu 2018 ovládli. „Začínal jsem s Paděcem (Ondřej Paděra – pozn. red.), který mi občas řekl, zda si chci zahrát za Blanensko. Na moravském turnaji si mě pak vyhlédli trenéři Petr Brejla se Zdeňkem Parůžkem. Postupně mě malý fotbal ještě víc chytl a chtěl jsem se dát do kupy hlavně z důvodu dalšího mistrovství světa, abych se zase někde ukázal. Reprezentovat Českou republiku je sen každého v čemkoli, i když to není profesionální sport. Mistrovství mě nakoplo, malý fotbal chci hrát pořád,“ povídá Šmerda.

Světový šampionát v malém fotbale do 23 let se má uskutečnit na konci června v ukrajinském Kyjevě. Kvůli vidině účasti vzal rychlík z Rájce-Jestřebí zavděk hostováním z třetiligového Blanska v Bohunicích, které hrají krajský přebor. „V Blansku by mohl nastat problém, vedení by mě třeba nepustilo na mistrovství, i z toho důvodu jsem šel do Bohunic. Tam by mi určitě vyšli vstříc, máme skvělou partu, znám i trenéra, který se mnou hrával ještě dřív v Blansku. Jsme tam malá rodina, kamarádi. Snažil jsem se hlavně dát do kupy, abych se mohl zúčastnit mistrovství světa,“ vysvětluje 165 centimetrů vysoký záložník.

Pandemie koronaviru patrně světový šampionát do 23 let odloží na podzimní termín. Všechny fotbalové soutěže stojí, takže se hráči udržují individuálně. „Doma jsem si udělal menší posilovnu, kam chodím pravidelně. Snažím se taky běhat, abych na tom byl fyzicky čím dál líp,“ líčí Šmerda, který má za fotbalový vzor belgického dribléra Edena Hazarda.

Vedle fotbalu stíhá také vysokou školu, navštěvuje první ročník Mendelovy univerzity v Brně. „Studuji regionální rozvoj. Chci se však dostat na Masarykovu univerzitu, kde mě hodně láká trenérství a výživa ve sportu. Rád bych se celkově věnoval lidskému tělu, něco na styl výživového poradce, ale pořád dohromady s pohybem, protože to mě baví,“ objasňuje.

V době rekonvalescence zahájil spolupráci s kondičním trenérem české reprezentace malého fotbalu do 23 let Pavlem Blahou, který ho inspiroval. „Mohl bych po škole navázat na spolupráci s Pahýlem, že by třeba dělal tréninky a já výživovou stránku, doplňovali bychom se. Zatím se bavíme v čistě teoretické rovině, ale něco takového by bylo super,“ přemítá Šmerda.

Vzhledem ke svým plánům si samozřejmě hlídá stravu, aby šel příkladem. „Taky čtu různé knížky a články, do budoucna si chci udělat kurzy, které jsou důležité. Chci takovou práci dělat,“ má jasno.