Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Odešel jste ze hřiště s krvácející ránou na hlavě. Co se tam stalo?

Šel jsem do souboje s Martinem Švejnohou a jedním kladenským hráčem a asi o deset sekund později mi začala po tváři kapat krev. Běžel jsem na střídačku s rozbitou hlavou. Vůbec mě to nebolelo, okamžitě mi to sešili, ale už jsem nemohl pokračovat.

Už jste se necítil?

Trenér měl připravené jiné střídání, ale jelikož viděl, že jsem celý od krve, nechtěl riskovat, že bych byl otřesený a raději mě vystřídal. Bylo to i pro mě lepší, protože jsem byl zamotaný a v šoku z toho, že jsem od krve.

Už se cítíte v pořádku?

Jsem bez problémů, ani hlava se mi netočí, nebolí mě to. Příští týden budu bez problémů trénovat.

Na premiéru v základní sestavě Brna asi nebudete vzpomínat v nejlepším?

To ne, zvlášť, když jsme hráli na hřišti, kde jsem půl roku působil. Je to škoda, ale takový je fotbal.

Začali jste výborně, vytvořili jste si příležitosti. Proč to pak už nešlo?

Měli jsme dvě vyložené šance, třeba Lukáš Mareček měl na noze stoprocentní tutovku. Škoda, že přestřelil, zápas by se vyvíjel jinak. Pak jsme propadli při autu, což rozhodlo zápas.

Brno prohrálo potřetí za sebou, to už lze hovořit o krizi. Jak z toho ven?

Musíme si to rozebrat sami s klukama v kabině a udělat rázný krok. Doma s Jabloncem to zlomíme za každou cenu. Ať se děje, co se děje, musíme vyhrát.