Ve své hráčské kariéře odchovanec bratislavského fotbalu oblékal dresy Židenic, Mladé Boleslavi, Liberce či Jablonce a po konci aktivní kariéry se věnoval trénování. V Praze vystudoval Trenérskou školu při Institutu Tělesné Výchovy a Sportu, kde získal kvalifikaci trenér I. třídy.

Nejprve usedl na lavičku Liberce a přes Hradec Králové, Slavii Praha a kyperskou Larnaku se dostal až do brněnské Zbrojovky. Brněnský klub měl Havránek roku 1972 zachránit v první lize, což se mu podařilo. „Trenér přebral klub po premiérové sezoně po postupu z druhé ligy a udělal v něm spoustu práce. Byl hodně tvrdý i směrem k vedení, nenechal si do práce od nikoho mluvit, což byla jeho důležitá vlastnost. Navíc měl k ruce asistenta Viliama Padúcha, který mu byl naprosto oddaný,“ zdůraznil Kroupa.

O dvě sezony později se Zbrojovka pod Havránkovým vedením vyhoupla až na čtvrtou příčku tehdejší 1. československé fotbalové ligy, k čemuž pomohl i desetigólový nejlepší brněnský střelec Kroupa. „Kádr byl dlouhou dobu pohromadě, mužstvo bylo velmi dobře kondičně připraveno. Našemu týmu se říkalo košíkáři, měli jsme v defenzivě několik vysokých hráčů jako Rostislav Václavíček, Vítězslav Kotásek nebo Jan Klimeš, kteří vynikali,“ uznal někdejší kanonýr.

Ten přidal i osobní vzpomínku na Havránkův trenérský rukopis. „První sezonu pod jeho vedením jsem prodělal žloutenku, musel jsem pak dohánět fyzičku a trenér byl na mě opravdu tvrdý. Navíc po mě chtěl ve hře i defenzivu, přestože jsem ji moc neuměl a byl nachystaný spíš směrem nahoru,“ usmál se Kroupa.

Po sezoně 1975/1976 vystřídal Havránka na pozici trenéra Zbrojovky Josef Masopust, který o dva roky později oslavil s mužstvem mistrovský titul. „Pepík Masopust převzal po Havránkovi po kondiční stránce hotový mančaft, navíc přišli Petr Janečka, Josef Pešice a Karel Dvořák, což byly posily do základní sestavy,“ vysvětluje nejlepší střelec Zbrojovky z mistrovského ročníku.

Přestože Masopust navázal na Havránkovu úspěšnou práci, herním pojetím se oba trenéři lišili. „Za trenéra Havránka jsme hráli spíš defenzivní fotbal, Pepík Masopust dal následně hře i útočnou nadstavbu,“ netajil Kroupa.

Největšího úspěchu se Havránek dočkal v roce 1980 s československou reprezentací, s níž jako ústřední trenér slavil zisk zlaté medaile z olympiády v Moskvě. Poslední štací legendárního kouče byl kyperský klub AEL Limassol, s nímž získal tamní pohár. V roce 1986 definitivně uzavřel sportovní kariéru.

Na Havránka, jenž zemřel 26. března 2011 ve věku sedmaosmdesáti let, vzpomíná i další brněnská ikona Karel Jarůšek. „Trenér Havránek byl přísný a hlavně jiný typ než Masopust, který byl praktik. Havránek byl spíš teoretik, před fotbalem se věnoval běžeckému lyžování, rozdíl mezi oběma trenéry byl obrovský. Škoda, že trenér Havránek nemůže oslavit sto let s námi, ale tak to bohužel je,“ dodal Jarůšek.