Marek Střeštík se totiž usadil v Maďarsku, kde hraje už sedm let. „Líbí se mi tam. Udělal jsem si jméno, znám trenéry, berou mě média. Cítím se tam dobře, stejně tak manželka, narodil se nám tam syn. Sedm let je kus života,“ přemítá levonohý záložník.

Jedenatřicetiletý ofenzivní hráč má k Maďarsku blízko. Narodil se nedaleko hranic ve slovenském Komárnu, kde hrál do třinácti let. Jeho matka pochází z Maďarska, otec z Vyškova. „Jazyk ve mně zůstal a trochu jsem ho zdokonalil. Maďaři už ani nepoznají, že nejsem místní,“ usmívá se.

Do Brna jezdí pravidelně, když má volno ve fotbalové sezoně. „Manželka je Brňačka, mám tady byt a všechny kamarády, stavíme barák. Žiju tady od sedmnácti let a chci se usadit v Brně. V Maďarsku mám práci, vždycky se vracím domů do Brna,“ vysvětluje Střeštík.

Marek StřeštíkNarozen: 1. února 1987 v Komárnu (31 let)
Kariéra: Zbrojovka Brno (2005 – 2009, 2010 – 2011), Sparta Praha (2009 – 2010), ETO Györ (2011 – 2015), MTK Budapešť (2015 – 2016), Mezőkövesdi SE (2016 – 2018), Kisvárda (od února 2018)
1. česká liga: 102 utkání/ 15 gólů
1. maďarská liga: 135/21
Česká reprezentace: A tým – 1/0, U21 – 9/3, U20 – 11/1, U19 – 10/5.
Úspěchy: vicemistr světa do 20 let z Kanady 2007, český mistr se Spartou 2010, maďarský mistr s Györem 2013


V sobotu se ukáže na Srbské, kde nastartoval kariéru. Přijal pozvání Luboše Kaloudy, který pořádá Dětský den se Zbrojovkou a fotbalové utkání hvězd mezi celky Kaloudova 11 a Dream Team Zbrojovky Brno. Potká tam většinu týmu, s nímž získal stříbrné medaile na mistrovství světa do dvaceti let v roce 2007 v Kanadě. „Jsem rád, že mě Luba pozval a klobouk dolů, kolik do toho dal energie, všechno zorganizovat není sranda. Bude to super,“ vyhlíží.


STŘÍBRNÉ HOLENÍ HLAV


Často slyší, že od stříbrné generace se čekalo víc, než na kolik většina z hráčů dosáhla. „Lidi si můžou říkat, co chtějí, ale myslím, že jsem udělal hezkou kariéru. Vyhrál jsem v Maďarsku titul. Nehrál jsem sice v Anglii, ale třeba jsem na to v životě neměl. Každý dosáhl, na jakou úroveň měl. V Kanadě jsme byli jako tým, ne jako Sergio Agüero (kapitán Argentiny na mistrovství světa do 20 let – pozn. red.), který vzal balon, prošel půlku hřiště a dal gól. Drželi jsme spolu v dobrém i zlém, po prohře jsme spolu brečeli a po výhře oslavovali. A pořádně. V tom byla naše síla. Řekli jsme si, že když postoupíme, všichni se ostříháme dohola a udělali jsme to,“ popisuje Střeštík.

V následujícím ročníku 2007/2008 prožil nejúspěšnější brněnské období, když Zbrojovka obsadila čtvrté místo a prošla do semifinále domácího poháru. „Byla to famózní sezona. Dneska mladým nemůžeme říct ani slovo, protože se urazí, zato my dostávali strašnou čočku. Ale brali nás a hrozně jsem si to užíval sezonu,“ připomíná ročník, kdy nastoupil i za reprezentační áčko.

Na paškál si mladé brněnské fotbalisty bral hlavně tehdejší kapitán Jan Trousil. „Truska mi dával asi největší čočku, ale byla to sranda. Jsem strašně rád, že ke mně byli takoví, třeba Tomáš Polách to taky uměl, i když jiným způsobem,“ podotýká Střeštík.

Jenže v roce 2011 zažil se Zbrojovkou sestup do druhé ligy, který Brno vstřebává znovu. „Je mi to líto, nedívá se na to dobře, ale třeba se dá mužstvo kupy, sehraje ve druhé lize, postoupí a bude lepší a silnější,“ uvažuje.


DO BRNA SE CHCE VRÁTIT


Brněnskému mužstvu by se jeho šikovná levačka a ofenzivních schopnosti v boji o postup hodily, ale Střeštík má platnou smlouvu v Maďarsku. „Určitě se jednou chci vrátit do Brna, mám tady pořád srdce, odehrál jsem tu výborné roky. Ve fotbale je všechno možné,“ zmiňuje.

V zimě s ním přestal počítat prvoligový klub Mezőkövesd, kde ukončil smlouvu. Hned se mu ovšem ozval celek Kisvárda, kterému pomohl k postupu do nejvyšší soutěže. „Majitel bere fotbal hodně vážně, postavil nový stadion a přemluvil mě, abych tam šel. Ke konci jsem se zranil a tolik toho nenahrál, ale postoupili jsme,“ líčí majitel českého i maďarského zlata.

Před pěti lety při vítězství s Györem se Střeštík proslavil nechvalně. V rozhodujícím utkání o titul ostrým skluzem sestřelil Leonarda z Ferencvárose Budapešť, zlomil mu kotník a kromě červené karty vyfasoval také pětiměsíční distanc. „Byla to nešťastná náhoda, noha se zlomila jak proutek. Chtěl jsem se mu omluvit, navštívit ho v nemocnici, ale odmítl. Nakonec hrál o týden dřív než já,“ povídá.

Jeho pozice v mistrovském Györu ani přes dlouhou stopku neoslabila. „Doteď si volám se spoustou lidí, s majitelem jsme měli skvělé vztahy. Tehdejší trenér kvůli mně organizoval přátelské zápasy béčka na Slovensku, protože ani v nich jsem nemohl v Maďarsku nastoupit. Poslední dva měsíce jsem tam odehrál asi osm utkání. Vždy když jsem nastoupil do autobusu, klukům jsem se omlouval, že kvůli mně musí na Slovensko,“ vzpomíná Střeštík.

Maďary přitom nepovažuje za tak emotivní, jak se o nich často smýšlí. „Jsem horkokrevnější, a to mám v sobě českou krev,“ říká.
Úroveň maďarského fotbalu podle něj stoupá. „Jde do něj strašně moc peněz, protože premiér Orbán miluje fotbal, jen nároďák pokulhává, nenašli správného trenéra. Maďarská liga je víc technická, všechny týmy se snaží hrát fotbal, i obránci. U nás mužstva zespodu tabulky víc nakopávají balony,“ porovnává Střeštík.