Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Jenže gólman Obergrafendorfu oblouček vystihl a vyrazil jej. Švancara míč ještě doběhl a přece jen doklepl do sítě. „Měla to být penalta Tondy Panenky, ale nedal jsem ji. Zaplaťpánbůh jsem ji mohl odrazit," oddechl si sedmatřicetiletý útočník.

Gólem pečetil vítězství 4:1, v utkání přidal další dvě asistence. „Na penalty chodí spíš Nechvec (záložník Lukáše Nechvátal – pozn. red), ale chvíli předtím jsem mu nahrál na gól, takže jsem si míč vzal," líčí Švancara, jenž v zimě ukončil profesionální kariéru.

Jeden pokutový kop à la Panenka už v soutěži proměnil, tentokrát měl namále. „Ač se to nezdá, v Rakousku je čtvrtá soutěž divácky i mediálně úplně někde jinde než naše divize. Na internetových stránkách jsou i videa ze zápasů, která sledují brankáři, takže příště musím penaltu kopnout jinak," popisuje.

Vítězství posunulo Waidhofen už dvanáctou příčku, přitom se nedávno krčil na poslední šestnácté. „Byl to klíčový zápas v boji o záchranu a naštěstí jsme ho zvládli. Přitom před týdnem jsme dostali 2:7 od týmu Sankt Peter, za který hraje Zdeněk Partyš. Klub svolal velký mítink, na který dorazil i manažer a půlhodiny se v kabině diskutovalo německy. Naštěstí nerozumím a překládat jsem si to nenechal," povídá.

V klubu, kde trénuje brankáře Josef Hron, si populární hračička užívá ofenzivní svobodu. „Je to první mančaft, kde nemusím vůbec bránit. I když jdeme na půlku pozdravit diváky, všichni čekají na mě, než tam dojdu se svým koketním bříškem. Hodně mě to baví a rád tam budu pokračovat. Jen se ještě pokusím dovézt jednoho hráče ideálně z okolí Brna, potřebujeme někoho dozadu," dodává Švancara, který na 18. července plánuje přátelské utkání v Bohunicích. „Ukážu taky klukům z Waidhofenu velkoměsto," usmívá se.