V 19. minutě musel být s přetrhanými vazy v koleni střídán. Následovala operace a rekonvalescence. Na trávník se vrátil až v neděli, kdy byl u vítězství brněnské juniorky nad Uničovem.

Hrál jste více než po půl roce. Jak to šlo?
Jsem trošku unavený, ale pocity jsou určitě příjemné. Jsem rád, že jsem se proběhl po hřišti. Ale ještě to nebylo úplně ono.

Přesto jste odehrál celých devadesát minut…
Vydržel jsem celý zápas, ale chyběla mi výbušnost a dynamika. Na dvojku mi to běhá, ale těžko se řadí na vyšší stupeň.

Takže návrat do prvoligové sestavy je ještě vzdálenou budoucností?
Uvidíme, za dva týdny je reprezentační přestávka, takže bude čas pořádně potrénovat. Určitě ještě půjdu několikrát hrát za béčko.

Ptát se, jestli se těšíte až naskočíte do první ligy, je asi zbytečné…
Těším se moc. Přece jenom jsem pořádně nehrál skoro rok. Na jaře jsem se zranil hned v prvním zápase a předtím jsem tři kola stál kvůli vyloučení. takže je na čase, abych začal v Brně odvádět nějakou práci. (úsměv)

Už jste někdy zažil tak dlouhou pauzu?
Ještě ne. A doufám, že už nikdy nic takového nezažiju. na začátku dubna jsem byl na operaci a trvalo tři a půl měsíce, než jsem mohl začít běhat. Musím se znova dostávat do zápasového rytmu, je to i otázka svalové hmoty.

A koleno už je v pořádku?
Podle všech lékařských vyšetření je pevné, mělo by být v pohodě. i když jej občas ještě cítím.

Do Brna přišel obránce Kubáň, na jaře se skvěle rozehrál Kuncl, v obraně se daří i Sieglovi. Nemáte strach z konkurence?
Kdybych ho měl, nemůžu hrát fotbal. Hrát bude prostě ten lepší, je to otázka formy. Jinak to ani nejde.