Od té doby se tam ale leccos změnilo. Hřiště je nyní nejen ve stínu lužáneckého kolosu, ale od roku 1993 také Bobycentra. Brněnskému komplexu musely tehdy ustoupit i fotbalové šatny. A místo po škváře se tam mládež nebo amatéři prohánějí po umělém trávníku. „Dnešní mladá generace už ani neví, co škvára je. Nám ale nepřišlo, že je to něco špatného, tam totiž byla nejlepší v Brně,“ vzpomínal Křivánek, jenž si mezi dospělými připsal i jeden reprezentační start při vítězství 2:1 proti Islandu v roce 1996.

Na tehdejší škvárové hřiště v Brně má jen nejlepší vzpomínky. „V žácích jsme tam dokonce v jedné sezoně nedostali ani branku. Byli jsme opravdu výborná parta a doteď se scházíme,“ uvedl Křivánek, jenž se už odmala objevoval v sestavě výhradně na pozici obránce.

Nakonec on a jeho spoluhráči doputovali až do dorostu, kde v sezoně 1987/1988 získali pod slavným mládežnickým trenérem Františkem Haraštou poslední federální titul. „To byla krásná léta. Měli jsme fakt dobrý tým, vyrůstali jsme spolu a v dorostu se pak doplnila ta líheň trenéra Harašty,“ pravil.

Brněnský rodák se však do Zbrojovky přihlásil až v devíti letech. „S kamarádem jsme se tam šli zeptat, jestli nás vezmou. Maminka nás dovedla na trénink a už jsme tam zůstali,“ líčil Křivánek.

KŘIK Z OKNA

Předtím kopal do míče, kde se jen dalo. Tedy konkrétně v brněnské městské části Černovice, kde vyrůstal a chodil na Základní školu Řehořova. „Sport byl u mě vždycky číslo jedna. Když nám skončila výuka, domluvili jsme se s klukama ze třídy a šli hned ven. Hráli jsme nejčastěji fotbal nebo hokej. Maminka nás pak naháněla, křičela z okna, protože tenkrát mobily ještě nebyly,“ rozesmál se Křivánek.

Tehdy mu k radosti stačil opravdu jen balon a kousek prostoru. „Dřív se hrálo třeba jenom na ulici, mezi baráky. Taky nás tam pak občas naháněli sousedi, že jim mlátíme míčem o zeď,“ vyprávěl.

Přitom v blízkosti areálu základní školy se nacházelo hned několik sportovních plácků. „Měli jsme v Černovicích oblíbené hřiště, kterému jsme říkali Uhlák,“ rozpomněl se a rázem dodal: „To už tam ale dávno není, na tom místě teď stojí továrna Mosilana.“

Petr Křivánek (v horní řadě pátý zleva) při týmovém focení brněnského týmu.Petr Křivánek (v horní řadě pátý zleva) při týmovém focení brněnského týmu.Zdroj: Deník/VLP Externista

A kam až se od soubojů s o tři roky starším bratrem na hřišti zvaném Uhlák dostal? Na slavný stadion za Lužánkami a do základní sestavy A týmu Zbrojovky, za kterou odehrál 317 ligových utkání. To je dosud nejvíc v historii brněnského celku. „Měl jsem brzo rodinu, netáhlo mě to pryč nebo nepřišla lukrativní nabídka. Asi jsem ani neměl úplně nastavenou hlavu, že bych se sebral a šel do zahraničí,“ vysvětlil Křivánek.

Ten v prvním brněnském týmu strávil čtrnáct let. „Jestli mě někdo překoná? Asi těžko. Dnes je udržitelnost hráčů v klubu mnohem menší,“ dodal bývalý kapitán Zbrojovky.

Po konci v Brně hrál ještě osm let v Rakousku. Nyní se víc než fotbalu věnuje basketbalu, který dokonce trénuje. Navíc jeho děti Jan, Klára a Petr nastupují v nejvyšších českých soutěžích.