Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Obrana fotbalové Zbrojovky pod vedením Jan Trousila? Val, který v posledních sezonách budil u soupeřů velký respekt. Letos je všechno jinak. Brňané dostali v úvodních čtyřech prvoligových zápasech deset branek a kritice v týdnu čelil i vůdce defenzivy. „Hraju pořád stejně,“ namítá čtyřiatřicetiletý zkušený zadák.

Brněnská defenziva nestraší soupeře jako dřív. Berete, že má na špatném začátku Zbrojovky podíl?
Dostali jsme deset gólů. Samozřejmě, že to není dobrá práce obrany. Ale jak brankám došlo? Dva góly přišly z penalt, dva z rohů, další dva za rozhodnutého stavu, kdy nás soupeř trestal brejky. Je to zčásti naše vina. V některých situacích jsme nebyli dost hluboko na naší půlce nebo špatně fungovala komunikace záložník a bek.

V čem je tedy problém?
Některé góly dostáváme z ničeho. V obraně si ani nepřipustíte, že může padnout gól. Viz první branka proti Slavii. Odražený balon, Jarda Černý do něj třískne a zapadne mu přímo do růžku. Defenziva je záležitost celého mužstva. Když jsme se Slavií dobře pracovali šedesát minut, prostě nemůže přijít patnáctiminutový výpadek. V kabině si řekneme, že budeme hrát odzadu, všichni v bloku, aby se nás nedostala a my pak úplně otevřeme prostor u lajn. Z toho góly vznikají.

Předpokládám, že i když jste přišel o kapitánskou pásku, klidně na kluky v kabině zařvete.
Nejde o to, jestli zařvat nebo ne. Je důležité si všechno vysvětlit v tom daném okamžiku už na hřišti. Rozebrat si, proč vůbec k situaci došlo. Myslím, že tu není nikdo, kdy by se podělal ve chvíli, když na něj ten druhý houkne. Těžko po Slavii někomu vyčítat, že by do zápasu nedal srdce. Slávisti možná chybovali víc, jenže my jsme chyby nepotrestali. Oni využili dvě naše poziční chyby ve druhém poločase. My jsme měli minimálně tři jasné šance, jenže jsme je zahodili. Kdyby zápas skončil 4:3 pro nás, lidi budou po zápase tleskat a nikdo neřekne ani slovo.

Ozývají se hlasy, že Trousil na hřišti marně vzpomíná na dobu před zraněním. Jak se cítíte?
Naprosto normálně. Absolutně nemám problémy s fyzičkou. Nic mě nelimituje. Hraju pořád stejně, snažím se vyhrávat osobní souboje, být platný při standardkách a nějakým způsobem hru organizovat. Nic jiného neumím a hrát nemůžu. Ale dřív tu byl úplně jiný mančaft. Do každého zápasu jsme šli s tím, že soupeři vnutíme svůj styl. Nedostávali jsme moc gólů, takže jsme byli přesvědčení, že zvítězíme.

Jenže přišla řada změn…
Když se podíváte na plakát z roku 2007, 2008, je tam třeba 17 jiných hráčů. Složení mužstva se typologicky naprosto změnilo. Není normální, že tým, který vítězil za Mazury a Uličného, se za dva roky takovým způsobem sesypal a vyměnilo se tolik hráčů. To musí být někde znát. A na hřišti to znát je. Nikdo se nemůže divit, že po čtvrté pozici přišel takový ústup. Odešlo x hráčů, kteří v jiných klubech hrají prim.

Takže nový tým stále hledá svou tvář?
Fotbalisté, kteří do Brna přišli, si musí nějakým způsobem sednout. Zatím jsme nebyli schopní předvádět fotbal, ze kterého bychom měli radost. Byl takový upachtěný. Před novou sezonou jsme věřili, že se to zlepší, protože příprava se vyvíjela dobře. Bohužel jsme dostali čtyři facky.

Zbrojovku v týdnu posílil stoper Martin Hudec. Dovedete si představit, že si stoupnete vedle sebe?
Hudy je stoper, který má taky svou hru založenou na výborné hlavě. Má dobrou rozehrávku. Nevím, jak je na tom teď rychlostně, protože jsem ho delší dobu neviděl. Ale hráči si na sebe musí na hřišti zařvat, aby věděli, jestli třeba zabíhá soupeřův útočník. V tomto ohledu je Hudec velmi zkušený.

JAROSLAV KÁRA
TOMÁŠ SVOBODA