Pro oporu zadních řad a brněnského kapitána Jana Trousila je zápas ještě unikátnější. V týmu z Uherského Hradiště poprvé nakoukl do první ligy v sezoně 2000/2001. „Na tuto dobu nejraději vzpomínám. Podařilo se nám vykopat nejvyšší soutěž. Ze srandy proto říkám Polonovi (Tomáš Polách – pozn red.), že nebýt nás, tak si ji nikdy nezahrál. On tam začal až po našem postupu,“ usmívá se třiatřicetiletý obránce.

Dva roky ve druhé a dva v nejvyšší soutěži. Pro Trousila klíčové roky při startu fotbalové kariéry. „Ta doba byla perfektní, nikdo neměl rozdílné podmínky, všichni v kabině jsme tahali za jeden provaz. Roky strávené tam byly pro mě školou života,“ povídá.

Do Brna se ale vytáhlý obránce dostal až oklikou přes Neratovice a Kladno. „Z Hradiště jsem musel odejít, protože už jsem v lize nedostával tolik příležitostí, jen jsem vysedával na lavičce. Přesto je pro mě Slovácko srdeční záležitostí. Rád proti nim hraju, jsou to pro mě vyhecované zápasy,“ těší se.

A právě jeden takový ho dnes čeká. Důležitý bude pro oba týmy, které zatím bojují o záchranu nejvyšší soutěže. „Stále nás dělí od sestupu a soupeře rozdíl jen šesti bodů. Proto nechceme, aby se k nám Slovácko přitáhlo. Potřebujeme uspět, přivézt si minimálně bod,“ doufá rodák z Kutné Hory. „Věřím, že když budeme hrát sedmdesát minut jako v zápase proti Liberci, máme šanci zvítězit,“ dodává.

Tu jim bude chtít pokazit třeba brněnský odchovanec ve slováckém dresu a bývalý Trousilův spoluhráč útočník Petr Švancara. „Spolu se známe velice dobře a před každým takovým zápasem se hecujeme,“ přiznává brněnský obránce rivalitu před společnými zápasy.

Jak Švancaru pohlídat? „Platí na něj jediná věc. Tvrdost. Nedat mu prostor ke hře, nenechat ho otočit se s balonem. To je pro něj nepříjemné, je z toho naštvaný a hádá se. Na souboje s ním se těším. Vždycky mu říkám, ať mi neleze do mého prostoru,“ popisuje Trousil.