„Chceme předvádět atraktivní fotbal, který nám přinese slušné výsledky," usmívá se jedenačtyřicetiletý muž, který na první pohled budí svým vzezřením u ostatních respekt.

Ke staršímu dorostu přicházíte z nižší věkové kategorie. Co pro vás postup výš znamená?

Potěšilo mě to. Jako s trenérem ve Zbrojovce je to se mnou zvláštní. Nastoupil jsem k juniorce a postupně jsem se dostal až k žákům, kde jsem dělal šéftrenéra. Pak jsem zase přešel k dorostenecké kategorii. Starší dorostence jsem už také vedl, takže se vracím na známé místo, které moc dobře znám.

Čím si častou změnu kategorie vysvětlujete?

Nejde o mé požadavky, ani to není tak, že by se mnou Zbrojovka lepila záplaty. Změny vyplývají z logických důvodů. Juniorce se jednu chvíli přestalo dařit, tak jsem šel jinam. K žákům jsem pak šel proto, že jsme potřebovali zavést koncepční změny v tréninku.

Pavel Šustr
Bývalý výborný brněnský fotbalista se narodil před 41 lety. 
V nejvyšší soutěži si zahrál jen za rodné město a nasbíral 118 prvoligových startů, v nichž vstřelil 9 branek. Na konci kariéry hrál třeba za Bohunice nebo Rosice. Po skončení aktivní dráhy se naplno věnuje trénování v brněnské Zbrojovce. Má tři děti.

Máte z nejnovější změny radost?

Každá kategorie má důležitost. Když se v některé něco zanedbá, později se to projeví. Delší dobu jsem už u dorostu, a posunu ke kategorii do devatenácti let si vážím.

Většina vašich nových svěřenců vám prošla pod rukama. Berete to jako plus?

Samozřejmě, znám je všechny. Když u devatenáctky zůstanu i příští sezonu, přijde ke mně ročník narození 1999. Ten znám dokonale, dva a půl roku jsem ho vedl.

Máte v týmu velké individuality?

V každé kategorii se vždy třeba dva nebo tří výrazní talenti najdou. Stejné je to i ve starším dorostu. Těmto hráčům umožňujeme dál fotbalově růst a poskytujeme jim třeba i individuální péči. Za zmínku stojí třeba Antonín Růsek, který byl vyhodnocený mezi nejlepšími třemi dorostenci v republice.

Je u staršího dorostu tlak na výsledky?

Daleko víc než u mladších kategorií. V sedmnáctkách se trenéři zaměřují spíš na herní činnosti jednotlivce, kdežto v devatenáctkách už je velký tlak na výsledek. Ubývá fotbalovosti, dominuje bojovnost a nasazení. Se svými svěřenci chceme hrát atraktivní fotbal, který nám přinese výsledky.

Opět povedete i syna Patrika. Jak to nese?

Byla to jedna z prvních věcí, nad kterou jsem přemýšlel. Patrika jsem trénoval už dvakrát a z mé strany to nebylo úplně nejlepší. Používal jsem na něj daleko přísnější metr, což není vždy správné. Za tu dobu jsem však hodně změnil způsob komunikace a vedení hráčů. Jsem připravený i tuto novou situaci zvládnout. Doufám, že to oba zvládneme. (úsměv)