Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Počtvrté se vrátil do svého oblíbeného klubu. Počtvrté končí a zažívá nejhorší loučení své kariéry. Coby sportovní ředitel stál u pádu fotbalové Zbrojovky Brno do druhé ligy. A právě Karla Večeřu označuje většina fanoušků i expertů za největšího viníka sestupu. „Jsou dvě možnosti: buď sestup Zbrojovky zavinil Večeřa. Pak už bude všechno super, protože Večeřa v klubu není, a fotbal ve Zbrojovce tak půjde nahoru. Druhé možné vysvětlení je, že se Večeřovi nepodařilo zastavit pád Brna,“ přemítá pětapadesátiletý Večeřa v rozhovoru pro Deník Rovnost.

Po svém příchodu jste prohlašoval, že jste velký brněnský patriot. Jak vám je po sestupu do druhé ligy?
Cítím hrozné zklamání. Na druhou stranu se pád dal čekat, protože se na něj zadělávalo už delší dobu a jde o zákonité vyústění situace, která ve Zbrojovce byla. Budu rád, pokud půjde o signál pro všechny, aby spojili síly a fotbal v Brně se začal dělat opravdu vážně, na lepší úrovni. Aby šlo o celospolečenskou záležitost a ne o práci pár lidí. Nejde fotbal dělat s takovým zázemím města a kraje. Budu rád, jestli to všichni zúčastnění pochopí.

A neměl se právě vaším příchodem nastartovat obrat k lepšímu?
Nebyl jsem sám, jenže mně ani ostatním se mnou, Karlu Jarůškovi, Pavlu Mokrému a Romanu Prosovi, se nepodařilo přesvědčit lidi, že naše snaha za to stojí. Považuju za svoje pochybení, že jsme tohle nezvládli.

Jenže právě vás experti i fanoušci považují za největšího viníka sestupu…
Jsou dvě možnosti: buď sestup Zbrojovky zavinil Večeřa, případně Jarůšek. Pak bude všechno super, protože Večeřa už v klubu není, a fotbal ve Zbrojovce půjde nahoru. Druhé možné vysvětlení je, že se Večeřovi nepodařilo zastavit pád Brna. Záleží na lidech, aby si vybrali, co chtějí slyšet. Pokud platí první varianta, už se strašně těším, jak bude v Brně zase všechno klapat. Jestli před příchodem Večeři bylo všechno výborné, pak považuji za chybu, že do klubu vůbec přišel. Víc to nechci rozpitvávat.

Tak mi povězte, jaká je podle vás příčina brněnského pádu?
Nechci, aby to vyznělo jako výmluvy. Samozřejmě zásadní vinu nesu, protože jsem se na chodu týmu podílel ze dvou postů, napřed jako sportovní ředitel, pak i jako trenér. A strašně se stydím, že Zbrojovka takhle dopadla. Sám však víte, jaká byla situace. Myslím, že se zaspalo před několika lety, kdy mužstvo šlapalo a nemyslelo se dopředu. Když jsem před rokem a půl nastoupil, měl klub osmdesát hráčů pod smlouvami a pod krásnými. Jenže ti kluci neměli využití, stáli obrovské peníze, a přesto nikdo nepřemýšlel, co bude za půl roku, za rok.

Situace jste tedy řešil až vy?
Bohužel jsme do toho spadli a už jsme museli přemýšlet. Najednou se zjistilo, že tolik lidí prostě neuživíme. Takže se škrtalo, hráči odcházeli. Byl jsem se například podívat na zápase v Břeclavi, kde hrálo naše béčko. Z pohledu ředitele jsem viděl, kolik naši fotbalisté berou a že hodnota naší základní sestavy je skoro půl milionu korun za měsíc, zatímco břeclavské padesát, šedesát tisíc korun. Břeclav vyhrála 2:0 a říkáte si, že někde je něco špatně. Navíc šlo o hráče, kteří skoro neměli šanci se dostat do áčka. Takže jeden z prvních kroků, které jsme udělali, se týkal zeštíhlování. A samozřejmě za další mou velkou chybu považuju, že jsem chtěl dát důvěru fotbalistům, kteří za Míry Beránka tolik nenastupovali. Jenže šanci nevyužili.

Koho máte na mysli?
Ať už Čoupek, Červinek nebo další. Nepodařilo se nám najít základní sestavu, proto přišly výměny. Hledali jsme hráče dostupné na trhu, takže přišli kluci na hostování, Hudec, Michálek. Svůj úkol splnili částečně, i když především s Tomášem Michálkem jsem byl spokojený. Pak se bohužel začalo projevovat, že naše situace po ekonomické stránce nebyla zrovna nejlepší. Nastaly problémy a bombardovali nás fanoušci a experti, proč nebereme lepší hráče. Jenže koho přivést, když nejsou peníze? To se táhlo celou dobu, a proto museli v zimě odejít další hráči, kteří eventuálně mohli pokračovat, ale za dané situace to nešlo. Neříkám, že by klub zkrachoval, mohlo se stát, že problémy budou vážnější.

Takže odchody Trousila s Poláchem nepocházely pouze z vaší hlavy?
Ale byly z mé hlavy. Hráči, kteří v klubu působili na podzim, šanci dostali, měli prostor sedmnácti zápasů. Od Honzy Trousila a Tomáše Polácha jako klíčových hráčů jsme potřebovali víc, než ukázali. Měli v Brně nejlepší podmínky, což se musí na hřišti ukázat. Bohužel ani oni nepodávali optimální výkony. Nakonec se projevila také další záležitost, že mužstvo je hodně staré. Jak jsem už dřív naznačoval, dost hráčů se ocitlo za vrcholem výkonnosti, spíš i na sestupu. Spousta z nich prodělala taky vážná zranění. Honza Trousil marodil rok, Tomáš Polách měl vážný úraz hlavy, dále Dvorník, Dřížďal, Střeštík rok nehrál. V úvodních čtrnácti dnech přípravy se vážně zranil Šural, potom Pernica. Věcí se stalo víc, a když se sečetly, byla situace špatná, což nás provázelo celou sezonu.

Jenže v boji o záchranu chyběly zkušenosti, někteří mladí hráči v týmu se do té doby ani nesetkali s českou ligou…
No jo, jenže my jsme ani s těmi zkušenostmi neuhráli nic. Povedl se nám za celou sezonu jeden zápas v Brně se Slováckem, slušná utkání jsme odehráli proti Teplicím a Ústí, výsledkově vyšel duel s Olomoucí. Jenže v klíčovém střetnutí jara doma s Teplicemi, kdy jsme předvedli asi jeden z nejpovedenějších výkonů, nám bohužel scházelo štěstí a produktivita jako proti Sigmě. Rozhodla jedna standardka, což znamenalo podle mě takový hřebíček, kdy si už mužstvo přestalo věřit.

Už v létě nedošlo v mužstvu takřka k žádným změnám. Neříkáte si, že jste si přece jen měl dupnout a přivést posily?
Ani ne. Pořád panovalo povědomí, že se situace z ekonomického pohledu musí řešit a nemůže se jet stále stejně dál jako předtím. To nejde. Kdyby se někdo zajímal o hráče, které jsme měli navíc, nevidím problém deset jich prodat a pět přivést. Jenže největší problém byl, že je nikdo nechtěl. Nabízeli jsme je, kde jsme mohli a vidíte, kde skončili. Čoupek v Rosicích, Chlup ve Slavkově, Okleštěk v Bulharsku a nehraje. Neměli kvalitu, aby mužstvu pomohli. A pak taky jednání s manažery…

Jaká myslíte?
Stalo se mi, že jsem s některými jednal, při druhé schůzce jsme domluvili podmínky a pak se mě manažer ptá, jak se domluvíme my. Nechápal jsem a on, že bývá zvykem, aby dostal provizi. Zarazil jsem se a pak mi to došlo. V minulosti hráči přišli, protože je manažer přivedl a za to zinkasoval peníze. Můžu vám říct, že provize se pohybovaly v řádech statisíců.

Co jste udělal?
Po mém příchodu jsme se s vedením domluvili, že takhle to nepůjde. Provize mohou jít až z následného přestupu, jinak se nedá fungovat. Šlo o cestu do záhuby. Vše se kumulovalo, takže jsme narůstající potíže museli zarazit. Možná přístup některé manažery odradil, ale většina z nich kývla a byla ochotná dál spolupracovat. Takhle by měl klub do budoucna fungovat.

Někteří hráči se svěřili, že tréninky v Brně pod renomovanými kouči Beránkem a Večeřou vypadaly monotónně. Například František Dřížďal dostal až ve druholigovém Sokolově zase chuť do fotbalu. Co vy na to?
Jejich názor jim neberu, každý má svůj. Málokdy se stane, že jsou spokojené všechny strany, jak trenér, tak fotbalisté i veřejnost. Jednou se trénuje málo, podruhé zase moc, jindy je příprava příliš monotónní. Neříkám nic na svou obranu. Ovšem když jsem zhodnotil svou kariéru v roli trenéra i asistenta, nevedl jsem slabší mužstvo než v Brně. Nereagovalo, co trenéři říkají, dělali jsme dokola základní věci a stejně je kluci kolikrát nechápali. Pak se dost těžko pracuje.

Nelitujete, že jste na příchod do Zbrojovky nebo potom na přibrání trenérského postu kývl, když klub takhle dopadl?
Určitě mě to napadlo. Hlavně potom, když nám s Karlem Jarůškem na posledním zasedání představenstva vedení naznačilo, že jedná s novými lidmi či sponzorem, jenže peníze do klubu přijdou, když v něm staré ksichty nebudou. Ta informace mě strašně mrzí a mám ji v sobě hluboko. Ptal jsem se, proč nám ji dotyční neřekli už před rokem, mohly v klubu už dávno být nějaké peníze a já se nemusel nervovat. Večeřa se tím vším nepotřeboval zaobírat. Pokud sestup Zbrojovky opravdu zavinili jenom Večeřa a Jarůšek, budu jenom rád, když teď vše pošlape. V tom případě nastalo nejjednodušší řešení.

Takže závěry představenstva vás přiměly k rezignaci?
To ne, jsem za sestup zodpovědný, toho se nezbavuju. Důvodů, proč se záchrana nepodařila, je víc. Přesto opakuji, že podle mého názoru se na to opravdu zadělávalo delší dobu. Poslední úspěch přišel s Petrem Uličným a ani tam ve finále nebylo vše úplně košer. Uvědomte si, že odcházeli hráči na vrcholu, ať už Pavlík nebo třeba Švejnoha, kteří se v dalších klubech chytli. Nepracovalo se koncepčně, což jsme řešili s vedením. Podobně jako se vypracovala koncepce pro mládež, je důležité, aby se vytvořila také pro mužský fotbal a spolupracovalo se s dorostem i juniorkou. Béčko už lze konečně označit za juniorku. Nepotřební hráči už v ní nejsou, protože rezerva patří klukům s perspektivou pro áčko.

Nevyčítáte si, že jste neodešel už v zimě?
Vyčítat není správné slovo. Jednalo se o moje rozhodnutí. Jsem člověk, který neutíká od rozdělané práce. Vybral jsem si realizační tým, kterému jsem věřil a bylo by ode mě blbé, kdybych odcházel zvlášť potom, co jsem se u týmu kvůli nemoci nepohyboval. Moji kolegové dva měsíce makali, jak nejlépe uměli, a chtěl jsem se na tom podílet s nimi. Kdybych tehdy práci zabalil, asi nikdo nemůže nic říct, jenže to se mi zdálo jednoduché. Útěk jsem považoval za zbabělý. Na druhou stranu jsem věděl, že budeme mít velké problémy. Tušil jsem, že situace směrem k záchraně není ideální a čeká nás tvrdý boj.

Neztroskotalo třeba vaše odvolání na velkém odstupném, které jste podle kuloárních informací měl ve smlouvě a pohybovalo mezi dvěma až čtyřmi miliony?
Nevím, co vám k tomu říct. (odmlčí se) Dělal jsem sice dvě funkce, ale prakticky za plat jedné. Nedržel jsem si oba posty, protože pro mě byly výhodné, ale práce mě bavila a opravdu jsem chtěl pro záchranu udělat maximum. Kdybych to v zimě zabalil, nesedíme spolu a nic neřešíme. Zavinil jsem si ovšem sám, že takové řeči vůbec kolují. Přesto jde podle mě o věci, které se vůbec nemají na světlo vytahovat. Když jsem přišel do klubu, domluvili jsme se na podmínkách a v jejich rámci jsem se snažil o maximum.

Majitel klubu Pros při vysvětlování vašeho odchodu připomněl, že jste výborně nastartoval práci s mládeží. Považujte to za útěchu?
Velmi slabou. Když jsme poprvé přišli na jednání s kluby, slyšeli jsme jen, že Zbrojovka je banda podvodníků. Stálo nás hodně úsilí oddíly přesvědčit, že v brněnském či moravském fotbale musí být Zbrojovka na vrcholu, všichni jí mají pomáhat, a když se bude dařit, budou profitovat i ostatní. Právě spolupráce se Spartou Brno, Bystrcí a všemi brněnskými kluby se posunula na o hodně lepší úroveň. Vztahy se narovnaly a teď už o nás nikdo nemůže říct, že jsme podvodníci, někoho jsme podrazili či stahujeme nejlepší hráče, aniž bychom s někým jednali. To byl jeden z důležitých kroků, ale mládež patří k těm malým.

Důležitější je první mužstvo?
Pokud chce jakýkoli klub stát na pevných základech, potřebuje kvalitní mládež. Za rok a půl jsem se přesvědčil, že jde pouze o tvrdou práci s trenéry, které musíte honit, aby sledovali hráče, jezdili na zápasy, dětem se věnovali, aby tréninky byly kvalitní. Když vydrží, jsem přesvědčený, že Brno vychová kvalitní fotbalisty. Třeba Simerský, Přerovský či Matyska jsou kluci, kteří přišli do Brna před dvěma lety, a už jsou v lize. Zbrojovka perspektivu má. Taky jsme za dva přestupní termíny nakoupili osmdesát mládežnických fotbalistů, kteří v Brně nebyli. Měli jsme hráče na hostování, a kdyby do jejich nákupu vedení neinvestovalo peníze, odejdou jinam. To jsou případy Simerského nebo Přerovského.

Co nyní budete dělat?
Netuším a teď to ani neřeším. Když jsem začal v klubu, zalíbila se mi práce s mládeží a jsem opravdu přesvědčený, že znamená základ dobrého klubu. Jakmile se nabídka objeví, budu o ní uvažovat. Teď si chci chvilku odpočinout a dívat se na fotbal spíš s nadhledem, přijít na dorostenecký či žákovský fotbal bez nervů.