Brazilské trio se chystá výrazně zapsat do historie brněnského klubu. A právě dva nově příchozí fotbalisté se ve svých ambicích rozhodně při zemi nedrží. „Do Brna jsme přišli vyhrát titul,“ prohlašují unisono.

Nejste pro české fotbalové fanoušky příliš známá jména. Mohli byste zrekapitulovat svoji kariéru?
Léo: Jako malý kluk jsem hrával za Sao José. V roce 2003 jsem se přesunul do Santa Andre, kde jsem o dva roky později podepsal první profesionální smlouvu. Absolvoval jsem testy v ruském Spartaku Nalčik, ale kluby se nedohodly na přestupu.
Dalmo: Fotbalově jsem vyrůstal v mládežnických týmech Cruzeira. Potom jsem přestoupil do klubu Democrata, kde jsem dostal poprvé možnost hrát jako profesionál. V roce 2005 jsem se mihnul v Santa Andre. Ale až díky dalšímu angažmá v Goiasu jsem byl nejvíc na očích. Hrál jsem tam ligu a Pohár osvoboditelů. Chtěl mě získat CSKA Sofia, ale stejně jako u Léa to nakonec nevyšlo.

Setkali jste se někdy s některými slavnějšími krajany?
Dalmo: Určitě. Třeba s gólmanem Tottenhamu Gomezem. Nebo třeba s Maiconem a Maxwellem. (obránci Interu Milán – pozn. red.)

V čem vidíte největší rozdíl mezi brazilským a českým fotbalem?
Dalmo: Daleko víc se tady běhá. (smích) V Brazílii se hraje technický fotbal. Ale budu se snažit co nejrychleji adaptovat na zdejší styl hry.
Léo: Podle toho, co jsem zatím stačil poznat, je tu fotbal stejný jako jinde v Evropě. Je ale více silovější. A také má člověk daleko méně času. Musí hrát na jeden dva doteky a ne se mazlit s balonem jako u nás v Brazílii.

A v životním stylu?
Léo: V tom nevidím žádný velký rozdíl. Například české jídlo je velmi dobré, aspoň mně tedy chutná. (úsměv)
Dalmo: Češi jsou více disciplinovaní než Brazilci.

Co jste věděli o českém fotbale, než jste zavítali do Brna?
Léo: Sledoval jsem českou reprezentaci na evropském šampionátu v roce 2004. Znám hráče jako Nedvěd, Poborský a pár další. Když se ale nepočítá fotbal, nevěděl jsem o vaší zemi vůbec nic.
Dalmo: Nic, vůbec nic. Akorát znám toho vysokého fotbalistu, co hrál v Borussii. (zároveň ukazuje rukou vysoko nad svou hlavu)

Jana Kollera?
Dalmo: Jo, to je on. (úsměv)

Jak se zatím po Brně pohybujete?
Léo: Jezdíme trolejbusem, proto musíme vstávat dřív. (smích) Asi si časem seženeme nějaké auto, s ním to bude určitě lepší.

Jak vám zatím komplikuje fotbalový i ten nefotbalový život čeština?
Léo: Je to těžké, snažíme se ho rychle vstřebávat. Víme, že se ho potřebujeme naučit a to co nejrychleji. Občas člověk něčemu nerozumí, ale to se nedá nic dělat.
Dalmo: V samotných zápasech to není tak hrozné, ale během tréninku je to největší obtíž. Třeba když se nám trenér snaží vysvětlit něco složitějšího.

Která první slovíčka jste se naučili?
Dalmo: Hezká holka. (smích)
Léo: Spíš takové ty základní fráze. Například pozdravy. Ahoj. Čau. Díky.

Koho z kabiny znáte jménem?
Léo: Zhruba devadesát procent kádru. Některá jména jsou ale dost těžká na výslovnost. (zkouší říct jméno svého spoluhráče Dřížďala)
Dalmo: Já umím tak dvě tři. (culí se)

Co děláte, když netrénujete?
Léo: Hrajeme hry, nebo trávíme čas převážně na internetu, přes který si voláme s rodinou v Brazílii.

Už vám spoluhráč Elton Lira vyprávěl, jak Česká republika může vypadat v zimě?
Léo: Vykládal nám o tom. Prý tady teplota klidně klesne dost pod nulu. Dokonce nám ukazoval fotky. Nikdy jsme nic takového nezažili, tak pořádně nevíme, jak to bude vypadat.
Dalmo: Nemám strach, jsem v pohodě. (smích)

Jak vidíte svoje šance na základní sestavu?
Dalmo: Těžko říct, to záleží především na trenérovi. Snažíme se dělat to nejlepší, co můžeme a co umíme. Zbytek už není na nás.
Léo: Je to o tom dostat šanci a pořádně ji využít.

V utkání proti Zlínu jste měli pár konfliktů s protihráči…
Dalmo: Nerad bych se k tomu vracel. Vyříkali jsme si to s trenérem. Jsem si jistý, že už se to nestane.
Jaké jsou vůbec vaše ambice s Brnem?
Dalmo: Přišel jsem sem, abych vyhrál ligu.

To myslíte vážně?
Dalmo: Jasně. Když někam Brazilec přijde, tak chce vyhrávat. Nechali jsme všechno doma, abychom tady předvedli to nejlepší. Máme prostě takovou mentalitu.
Léo: Je to tak. Brazilci jsou takoví.

Jak dlouho chcete v brněnském klubu vydržet?
Léo: Viděl bych to tak na dva roky. S tím, že ten druhý už bych se chtěl ukázat co nejvíc. Pak bych rád někam do Německa nebo třeba Itálie.
Dalmo: Já bych tu chtěl zůstat tak rok, a pak jít zase o kus dál.