Další góly už ovšem pětatřicetiletý útočník nepřidá. Ve čtvrtek ukončil hráčskou kariéru a stal se asistentem trenéra Pavla Šustra u třetiligové juniorky 1. FC Brno.
Na čtvrtek jste měl domluvenou schůzku s vedením klubu. Nešel jste na ni spíš s tím, že budete jednat o případném prodloužení hráčské smlouvy?
Nevěděl jsem přesně, s jakou nabídku klub přijde. Spíš jsem tušil, že o hráčské smlouvě se asi bavit nebudeme. To by za mnou přišli už dřív.
Nebylo to pro vás přece jen trochu zklamání?
Tak bych to neřekl. Je ovšem pravda, že si to ještě asi moc dobře neuvědomuju. Jaké to vlastně bude skončit jako hráč.
Váhal jste nad trenérskou nabídkou dlouho?
Návrh jsem přijal celkem rychle. Nebylo vlastně o čem přemýšlet, ta práce mě hodně láká.
Je možná, že v případě nouze ještě zaskočíte i přímo na hřišti?
O tom jsme se vůbec nebavili. Bylo by to asi zbytečné. V juniorce je dost kvalitních mladých hráčů a věřím, že z nich dokážeme vymáčknout to nejlepší.
Údajně o vás měly zájem také třetiligové Mutěnice, kde by vás brali jako hrajícího kouče…
To je pravda. Uvažoval jsem o tom celkem dlouho. Brněnská nabídka byla pro mě nakonec zajímavější. Jednak odpadají starosti s dojížděním a pak je pro mě Brno taky trochu srdeční záležitost. Roli hrála i prestiž. I když je to jen juniorka, 1. FC Brno je nejlepší klub na jižní Moravě.
Měl jste i další nabídky?
Trenérské ne. Pár hráčských jsem měl z nižších rakouských soutěží. Tato možnost ještě není úplně vyloučena. I když nevím, jestli by to vůbec šlo časově skloubit. Když k tomu přidám moje studium trenérské profi licence, tak by to asi bylo dost náročné.
Před dvěma lety jste se do Brna vrátil jako vyhlášený kanonýr. Za dvě sezony jste však dokázal vstřelit jen pět ligových branek. Není to pro vás zklamání?
Určitě jsem stejně jako fanoušci čekal, že těch gólů bude daleko víc. Bohužel se už na mé výkonnosti podepsala předchozí zranění. Po třech operacích kolena už to nebylo ono. Nechci se na to ale nějak moc vymlouvat, takovej je prostě život.
