Své rozpoložení dává najevo i při žádostech o rozhovory. „Po prohraném zápase jsem zklamaný a bezprostředně po něm nerad dávám rozhovory nebo se bavím o svých pocitech. Myslím, že patnáct minut po utkání jsem zase normální a dá se se mnou mluvit,“ směje se kapitán Zbrojovky.

V minulém prvoligovém kole brněnský celek předvedl sympatický výkon, jenže uhrál doma s Karvinou jen bezbrankovou remízu. „Byla to naše chyba, nemůžeme si stěžovat na štěstíčko či bezmoc, spíš nešikovnost. Měli jsme tam aspoň jeden balon dotlačit a vyhrát 1:0,“ uznává čtyřiatřicetiletý Melichárek.

Nikterak nepřeceňuje ani solidní brněnský výkon. Na stadionu v Srbské ulici už v sobotu hodinu po poledni nastoupí pražská Slavia. „Jsem realista. Nejsem člověk, který chodí a pořád řeší, co je pozitivní, nebo negativní. Na rovinu říkám, že jsme zápas s Karvinou měli vyhrát, ale viděl jsem tam body, od kterých se můžeme odrazit do utkání se Slavií. To pro nás bude stejně důležité,“ připomíná.

Osm kol před koncem ročníku se Zbrojovka krčí na předposlední příčce jen se čtyřbodovým náskokem na poslední Baník. „Body tam pořád jsou. Můžeme je sebrat, záleží jenom na nás,“ nepropadá skepsi.

Nemá důvod, takovou situaci zná. Ve Zbrojovce ji zažívá potřetí za čtyři sezony, jen v ročníku 2015/2016 skončilo Brno šesté. „Opakuje se každý rok, takže to člověk nějak bere, ale je z toho unavený. Rád bych, aby sezona dopadla dobře a začalo to tady úplně jinak, co se týká umístění v tabulce,“ přeje si Melichárek.

Přesto v únoru prodloužil kontrakt až do léta 2021. „Zbrojovka mi přirostla k srdci, jsem tu spokojený. Samozřejmě na mě však doléhá, že každý rok končí ve stresu. To není dobře,“ sděluje vyškovský rodák.

Jihomoravanům přitom po podzimu patřila dvanáctá pozice a vypadalo to, že se rychle zbaví sestupových starostí. „Možná jsme si od začátku neuvědomili, že budeme hrát pořád o záchranu. Měli jsme se od toho stále odrážet. Takhle jsem se dostali do situace, v níž jsme,“ uvažuje gólman, který si pravidelně volá s bývalým brněnským kapitánem Pavlem Zavadilem.

„Mluvíme se Zavošem asi hodinu a půl denně, takže rozebereme všechno úplně do šroubku,“ usmívá se Melichárek.