Osobnost Deníku
Přečíst článek >

Z vítězství jste se radovali po víc než měsíci. Jak jste si užíval dlouhé čekání?

Bylo hrozně těžké, strašně mě to štvalo. Ještě nám sice zbývá kolo do konce, ale zakončit druhou polovinu sezony jen čtyřmi získanými body, by bylo hodně špatné.

Nezapomněli jste se za tu dobu radovat?

(Úsměv) Ne, to ne. Ale čekání bylo hodně dlouhé a těžké. O to větší vůli jsme měli utkání zvládnout, k čemuž nám trochu nahrál i soupeř.

Čím se kromě jeho výkonu lišil zápas od vašich předešlých?

Duely jsme si prohrávali vlastními hloupými chybami. Spíš než vymýšlet novou sestavu nebo velké změny v ní, potřebovali jsme zapracovat na psychice. Důvod porážek vězel v hlavě.

Bylo to pouze tím?

Psychika hrála obrovskou roli. V předchozích zápasech jsme totiž vždy dostali první gól, který byl často navíc hloupý a po individuálních chybách, a to nás potopilo.

Zato teď jste se trefili už ve čtvrté minutě a po půlhodině hry jste měli tříbrankový náskok…

…a najednou šlo o úplně jiný zápas, hráli jsme jako na podzim. Rozdíl byl markantní.

Pomohlo hráčům, že jste měli téměř jistý sestup, spadl z nich tlak?

To si nemyslím. Dokud žila aspoň nějaká šance, pořád jsme ji živili.

Budete mít na letošní sezonu pouze temné vzpomínky?

Zažívám hrozné zklamání, protože jsem věřil v udržení třetí ligy. Uhrát dosud pouze sedm bodů za půl sezony je hrozné. Na startu jara jsme si přitom říkali, že když uděláme na začátku pár bodů, v pohodě se zachráníme. A jak to dopadlo… Výsledek beru částečně i na sebe. Trenér po mně chtěl, abych kočíroval obranu, a přitom jsme dostávali spoustu blbých branek. Škoda, protože kádr má na prostředek tabulky. Kvůli hrubým a individuálním chybám jsme ale spadli.

Přitom díky farmářské spolupráci se Znojmem vás pravidelně posilňovali i druholigoví hráči.

I když jsme hráli s nimi, klidně jsme prohráli rozdílem třídy. Byl jsem hodně otrávený z toho, že hráči, kteří Znojmu vykopali první ligu, nám nejsou schopní pomoci k záchraně ve třetí lize. Nasazení a vůle po vítězství nebyla z jejich strany úplně ideální. Mrzí mě, že kromě Buchtiče (Radek Buchta pozn. red.), můžu u ostatních na rovinu říct, že nám nepomohli. Na druhou stranu náš kádr je natolik úzký, že aspoň díky nim měl trenér z koho vybírat.

V Rosicích jste si připsal i neslavný primát: poprvé v kariéře zažíváte se svým týmem sestup.

To je škoda. Mančaft byl opravdu silný. Myslel jsem si, že se záchranou nebudeme mít potíže… O to víc mě to štve kvůli všem, kteří se v Rosicích motají kolem fotbalu.

Padáte do divize. Co to pro vás znamená ohledně vaší budoucnosti v klubu?

Už před půl rokem jsem říkal, že tady chci zůstat, ať už sezona dopadne jakkoliv. Bydlím s rodinou kousek od hřiště, máme supertréninkové podmínky. Teď jen čekám, jestli pád neodstartuje nějaké změny. Ale to je věc vedení.

Dřív jste pravidelně nastupoval i v první lize. Nevadí vám vidina až čtvrté nejvyšší soutěže?

Fotbal chci dál hrát. Je mi jedno, jestli v divizi, nebo kdekoliv jinde. Rozhodně chci pokračovat.

Pokud zůstanete ve Slovanu, budete mít v příští sezoně o to větší motivaci k návratu do moravskoslezské ligy?

O tom nepochybuji. V přátelácích proti divizním celkům jsme jasně vyhrávali. Spoluhráči jsou natolik inteligentní a sami zjistí, že divize je velký výkonnostní seskok dolů. Třetí liga je hodně kvalitní, motivace k návratu určitě bude.