Jak se vám dívá na střeleckou tabulku divize, které s devatenácti brankami vévodí vaše jméno?

Pohled do statistik je pro mě hrozně příjemný. Je to super, takový obrat o sto osmdesát stupňů.

Cítil jste vždycky, že v sobě máte střelecký instinkt?

Vzadu hraju celou profesionální kariéru. Ale když mě v patnácti letech poslali na hostování do Židlochovic, tak jsem za jedenáct zápasů dal patnáct gólů. Říkal jsem, že je to náhoda.

Třeba legendární Lothar Matthäus sbíral úspěchy první jako ofenzivní záložník a na závěr kariéry jako libero.

Jsem asi výjimka. Všichni se vracejí dozadu. U mě je to ale zásluha celého týmu. Bez hráčů jako Michna, Pšikal nebo Malata bych ty góly nedal.

Když se ohlédnete za svou kariérou, neříkal jste si, že vás trenéři mohli tlačit víc dopředu?

Už jsem si z toho dělal srandu, že až v Rosicích odhalili, co ve mě je. (smích) Ale ne, nelituju toho, že jsem celou profesionální kariéru hrál vzadu.

Jak si na vaši novou roli zvykli spoluhráči?

Přijali to dobře. Byli rádi. Když jsem hrál vzadu, byl jsem nervózní, nadával jsem a křičel na ně. (smích) Teď je sleduju z půlky jak makají a až odkopnou balon, tak začíná moje práce.

Jak se nejčastěji prosazujete?

Většinu gólů jsem dal po centrech do šestnáctky. Snad jen dvakrát jsem se prosadil po individuální akci. Občas jsem balon uklidil do prázdné brány.

Další góly budete střílet znovu v divizi. Co jste říkal na odmítnutí postupu do MSFL ze strany Rosic?

Vedení se zeptalo nás. Mluvil jsem mezi prvními a do třetí ligy jsem chtěl. Pro mladé kluky by to bylo lepší. Mohli by se posunout výš.