V 87. minutě duelu pak mohl přidat i druhou trefu, ale sám proti olomouckému brankáři Miloši Buchtovi selhal. „Jsem dřevák, měl jsem to uklidnit hned placírkou k tyči a gólman by neměl nárok," hodnotil sebekriticky forvard, jenž vsítil už devátou branku v sezoně.

Překvapilo vás, že Olomouc hraje o záchranu a byla v utkání tak pasivní?

Podle mě to bylo tím, že ji kluci vzadu k ničemu nepustili. Šlo o zodpovědný výkon v obraně. Všichni odvedli dobrou práci.

Soupeře jste přehrávali, jste spokojený s týmovou souhrou?

Dobře jsme kombinovali a vytvořili se šance. Mohlo jich být i víc, kdybychom dotáhli akce po stranách. Luty (Milan Lutonský – pozn. red.) v prvním poločase třeba střílel z úhlu, ale mohl dát pod sebe. Honza Malík zase nastřelil ruku ve vápně při zpětném centru. Mohli jsme dát víc gólů.

Váhal jste při zakončení v při vaší brance?

Chtěl jsem si míč zaseknout a čekal jsem, že obránce proběhne. Trochu jsem si ale situaci zkomplikoval. Naštěstí mi balon neutekl daleko. Měl jsem čas to propálit.

Mrzí vás neproměněná šance v závěru zápasu?

Každá zahozená šance štve. Jsem dřevák, měl jsem to uklidnit hned placírkou k tyči a gólman by neměl nárok. Ale balon jsem si zastavil a chtěl jsem to řešit profesorsky – jak se říká zeptat se gólmana, kam to chce. Olomoucký brankář ale dobře vyběhl a vytáhl mi střelu vedle tyče.

Na podhrotové pozici nastupuje kapitán Pavel Zavadil, vyhovuje vám, že vás doplňuje?

Je dobře, když je někdo pode mnou. Když nezískám balon a propadne přede mě, tak je fajn, že to někdo sbírá. Pavel pak umí míč podržet a rozdat.

Vaše žlutá karta v závěru přišla z frustrace z neproměněné šan­ce?

To vůbec ne. Měl jsem nasbírané tři karty, už jsem to strašně dlouho držel. (čtvrtá karta v sezoně, znamená stop na jeden zápas – pozn. red.) Jedem k těžkému zápasu do Jablonce. Pro mě je důležitější hrát doma se Zlínem než v Jablonci dostat zbytečnou žlutou kartu a doma to prosedět. V podstatě jsem to chtěl.

Jak moc pomůže vítězství, kterým jste se zase výrazně odpoutali od spodku tabulky?

Je na chvíli zase klid. Teď jedem do Jablonce, kde můžeme jen překvapit. Jde o těžkého, pohárového soupeře, který chce nahoru v tabulce. Musíme se soustředit na domácí zápasy a pak zvládnout ty eventuelně lehčí venkovní duely. Tak jak hrajeme doma, chceme hrát i venku.

Jak jste na tom fyzicky po zranění, kvůli kterému jste se později zapojil do přípravy?

Myslím si, že dobře. I když trenér řekne, že asi ne. (směje se) Zvládl jsem to a v závěru zápasu jsem si i odpočinul. Dost jsme v posledních minutách ztráceli balony, takže jsem tam stál. (usmívá se)