Málokdo si pod slovem relax představí hodiny práce s motorovou pilou, dláty, bruskou, pilníky či rašplemi. Kamila Břenková z Petřvaldu u Karviné na to však má jiný názor. Věnuje se totiž krásnému řemeslu našich předků, kterým není nic jiného než umělecká dřevořezba.

„Dřevo je živý, tvárný a voňavý materiál a práce s ním je příjemný, ale i časově, fyzicky a finančně náročný relax,“ vysvětluje dřevořezbářka Kamila Břenková i na svém webu. Ve své tvorbě se zaměřuje především na reliéfy, sochy a marionety. Přednost dává realistické tvorbě a svá díla věrně zdobí barvami ve spreji, mořidly i olejovými a akrylovými barvami.

Mistrovství ČR v rychlořezbě 2021:

| Video: Youtube

Že je vskutku na co se dívat, uznala i odborná porota na Mistrovství republiky v rychlořezbě, kde zaujala krásné páté místo. Jak se jí modelovaly ženské křivky, jaké dřevo nejraději používá, kolik času stráví jednou sochou a mnoho dalšího prozradila talentovaná dřevořezbářka v rozhovoru pro Deník.

Řezbářství se věnujete odjakživa? Nebo jste si v určitém období života řekla „a dost, chci dělat to, co mě baví“?
Dřevořezbě se věnuji zhruba jedenáct let. Nikdo v rodině ani okolí toto krásné řemeslo nedělal, takže pro mě bylo vždy záhadou, co a čím se dělá. I proto mě nikdy nenapadlo, že bych se tomu mohla věnovat právě já. Až jednou jsme před dvanácti lety na dovolené náhodně navštívili řezbářské sympozium, a tam jsem zjistila, že tohle řemeslo můžou dělat i úplní amatéři, pokud mají dostatek trpělivosti a baví je to.

Dřevo mě vždycky lákalo, jeho vůně a možnost vytvářet cokoliv, co vám fantazie dovolí. Z kusu dřeva určeného do kamen se může vyloupnout něco, co bude dělat radost lidem několik let i desetiletí.

close Řezbářka Kamila Břenková vytváří ženy v mnoha pojetích ráda. info Zdroj: se svolením Kamily Břenkové zoom_in Řezbářka Kamila Břenková vytváří ženy v mnoha pojetích ráda.

Vaše díla jsou vskutku impozantní. Jdou čistě z vás bez jakéhokoliv učení, nebo jste absolvovala kurzy malby, studie postavy, řezbářství či dalších uměleckých směrů?
Jsem amatér samouk a nikdy jsem nestudovala žádné umělecké směry. V civilním životě jsem stavař, takže možná to mi trošku pomáhá v představivosti, hloubkách a tvarech. Začala jsem se o dřevořezbu více zajímat a přihlásila jsem se na čtyřdenní kurz jednoho z našich nejlepších řezbářů a sochařů Jiřího Netíka, kde jsem se seznámila s dláty a jejich používáním. Na vše ostatní musí člověk přijít sám a zkoušet a zkoušet. Je to hlavně o trpělivosti, řezbařina je časově hodně náročná.

Pak už jsem jen řezala a řezala. Úplně jsem tomu propadla a vlastně se učím dodnes. Řezbařina je něco, co mě naplňuje, dává radost a stále mě jako samouka udivuje, co všechno se dá vyřezat. Řežu to, co mám v hlavě, co bych si ráda chtěla zhmotnit. Dělám sochy na zahradu, sochy do interiéru, reliéfy, ale umím i funkční marionety. Každý z těchto směrů má svá specifika a používané nástroje, proto ne každý řezbář se věnuje všemu.

Pro jakou příležitost jste vytvářela krásnou Harpii? Kolik času vám práce na ní zabrala a kdo vám stál modelem?
Harpie je, stejně jako většina mých soch, výsledkem touhy zhmotnit svou fantazii. Čas je pro mě relativní, těžko se to počítá, protože já si takto velké sochy řežu rok dopředu, nechám je vyschnout, „vypraskat“, a teprve po roce pokračuji. Zároveň takto pracuji na více sochách, takže hodiny nepočítám. Modelem mi nestál nikdo, je to vše o fantazii, ale samozřejmě si člověk musí trošku nastudovat anatomii těla, zákonitosti zpracování obličeje atd.

Práce na ní mě ale hodně bavila, ale to mě baví každé moje dílo bez rozdílu. Vždycky se tomu člověk musí věnovat naplno, tak nějak s dílem souznít, těžko se to vysvětluje. Ale pokud něco neděláte s radostí, pak by to asi bylo na výsledku poznat. A co se týká ženských tvarů, tak ty jsou asi pro řezbařinu největší výzvou, protože co svět světem stojí, byly ženy pro své krásné svůdné křivky oslavovány, a proto zvěčňovány. V mé tvorbě je vlastně spousta žen - Andělky, čarodějnice. Asi všechno, čím ženy můžou být.

close Babu Jagu ztvárnila řezbářka Kamila Břenková dokonce vícekrát. info Zdroj: se svolením Kamily Břenkové zoom_in Babu Jagu ztvárnila řezbářka Kamila Břenková dokonce vícekrát.

Jak vznikají vaše díla – něco vás napadne, načrtnete si to a pak vezmete pilu, dláta a jde se na to? Obličeje jsou vymyšlené, nebo vás inspirují lidé ve vašem okolí?
Většinou je to můj nápad a chuť ho vidět v reálu. Pokud se jedná o složitější sochu, pak si ji předem vytvořím z modelovací hmoty, abych si ji lépe představila. Pak najdu vhodné dřevo a podle toho, co se řeže, používám nástroje. Pokud se řeže velká socha, pak se začíná velkými a pak menšími motorovými pilami, které mají speciální lišty pro carvig řezání, pak se postupně používají různé elektrické brusky, pilníky, rašple. Drobné detaily dělám vždy dláty, elektrické nástroje mi pro tak jemnou práci nevyhovují. Obličeje dělám z hlavy tak, jak to cítím pro danou sochu a často je několikrát upravuji, než jsem s výrazem spokojená.


Nahrává se anketa ...

Čím sochy dobarvujete? A můžete je barvit hned, nebo je potřeba po dokončení sochy nějakou dobu čekat?
Povrchová úprava je další velká věda, protože ani v tomto směru nemám odborné vzdělání. Je stále co se učit. Na trhu je spousta výrobců všeho možného, takže člověk se musí seznámit s tím, co používat do exteriéru, interiéru atd. Používám výrobky různých výrobců, pracuji s venkovními lazurami v různých odstínech, mořidly, barvami ve spreji a dalšími produkty. Díla se dají barvit hned po dokončení, sochy do exteriéru se před tím ještě napouštějí přípravkem proti houbovým chorobám a dřevokaznému hmyzu.

Na Mistrovství ČR v dřevořezbě jste získala krásné páté místo. Kolik žen se soutěže účastnilo s vámi?
Pokud si dobře pamatuji, byla tam mimo mě ještě jedna další řezbářka z Polska. Určitě se nejedná o běžnou profesi žen, ale znám několik řezbářek, které svou práci dělají velmi dobře a baví je to. Stále je to ale spíše doména mužů, protože především řezba velkých soch je fyzicky náročná, a i ty nejmenší motorové pily váží tři kila. Pracuji ale i s pilami, které váží pět kilogramů, což je po několikahodinové práci s nimi opravdu cítit. Muži samozřejmě používají i daleko výkonnější těžší pily, čímž si usnadní a urychlí práci. Takže stále, hlavně s ohledem na fyzické možnosti, se řezbařině věnují spíš muži.

Jaké dřevo nejčastěji používáte? Vybíráte si různé druhy pro různá díla kvůli speciálním vlastnostem, nebo jste věrná jednomu druhu?
Pro mě je na sochy nejvíc dostupná lípa. Dub je samozřejmě trvanlivější, ale v našich končinách méně dostupný, a zároveň cenově úplně někde jinde. Do lípy se dají dělat krásné detaily, do dubu je to trošku náročnější. Pokud se jedná o řezbu reliéfů, pak řežu do lípy, třešně i dubu, záleží na konkrétním díle a jeho potřebné povrchové úpravě.

Když budu chtít, vytvoříte mi dílo na míru podle předlohy? Kolik bude třeba 50 cm jezevčík na délku stát?
Ano, dá se vytvořit i dílko podle předlohy, ale protože nejsem profesní sochař, jsem schopná vytvořit jen dílko, které si umím představit, a které mě baví. Na vysvětlenou - ono se to zdá jednoduché, ale aby se třeba jezevčík opravu povedl jako jezevčík a ne třeba kuna nebo vydra, tak to chce trošku zkušeností a představivosti. Cena je vždy individuální, záleží na velikosti, použitém dřevě, detailech i povrchové úpravě.

Mohou se naši čtenáři na vaše sochy přijet někam podívat, nebo každá putuje po dokončení k novému majiteli?
Některé sochy, které jsou vytvářeny na řezbářských sympoziích, jsou pro veřejnost k vidění, protože pořadatelem bývají většinou města, a ta je používají pro zkrášlení svých parků a prostranství. Většina mých prací je však v soukromých sbírkách v ČR, na Slovensku, v Rakousku, Itálii i Švýcarsku.

close Kromě soch se řezbářka  Kamila Břenková věnuje i marionetám. info Zdroj: se svolením Kamily Břenkové zoom_in Kromě soch se řezbářka Kamila Břenková věnuje i marionetám.

Pořádáte i kurzy pro veřejnost? Naučíte dřevořezbu i úplného amatéra?
Kurzy pořádám, jen ne vždy se podaří je zdokumentovat. Navíc je pořádání závislé na mém volném čase, kterého se mi opravdu nedostává, takže se nejedná o žádné pravidelné kurzy, ale "jednorázovky". Kurz je určený pro začátečníky a mírně pokročilé. Nikdo nemůže očekávat, že se naučí řezbařinu na čtyřdenním kurzu, protože je to stejné, jako byste chtěla, aby analfabet po čtyřech dnech ukázky písmen psal romány.

Na kurzu jde o seznámení se s prací se dřevem a dláty, řežeme většinou reliéfy a každý si může vyzkoušet, co toto řemeslo obnáší. Podle mě se řezbařinu člověk učí celý život, protože je stále co zdokonalovat.

close Facebook Deník Styl je tu pro každého. info Zdroj: Deník/Denisa Lottmannová zoom_in Facebook Deník Styl je tu pro každého.