Pijovajec

Zvedl se a šel pomalu nahoru. Vyšel ze sklepa a začuchal. Ucítil skoro neznatelnou vůni. Tiše našlapoval. Věděl, že tentokrát je na správném místě, ale musí být opatrný. Vůně byla s každým krokem silnější a to ho posilovalo. Zastavil se u dveří do pokoje. Na zemi ležela krabice plná čokoládových vajíček s nugátovou náplní. „Tady jsou, našel jsem je,“ radoval se.

Chtěl vyběhnout a dát se do mlsání, ale zastavil se. Nebyl tu sám. Vedle krabice seděla holčička. Měla v ruce čokoládové vajíčko a povídala si pro sebe. „Teď tě sním, bonbone, moc mi chutná tvoje náplň.“ Strčila ho do pusy a labužnicky si na něm pochutnávala.

Mlcáskové? Co to jen může být

Pijovajec strnul. „To ne, nic na mě nezbude?“ Holčička si poposedla a vzala další. „Musím si pospíšit, kdyby přišel Pijovajec, tak je všechny vypije.“ Vykulil oči. „Nejenže tu nejsem sám, ale ještě se o mně ví,“ pomyslel si, „vajíčka jsou moje a basta. Musím holčičku odlákat. Vystraším ji.“ Zašoupal nohama a zafuněl. Vypadalo to, jako kdyby po koberci přeběhla myš. Holčička se neklidně zavrtěla a řekla: „Už se blíží, musím si pospíšit.“ Vyndala najednou tři bonbony a začala je rozbalovat.

Pijovajec přidal další strašení. Zadupal silně nohama a zatleskal. Holčička řekla: „Už je na schodech.“ Pijovajec zamával rukama a zahoukal jako sova. Na zdi se objevil černý stín. Vypadalo to skutečně hodně strašidelně. Holčička se postavila: „Už je tady, musím všechno rychle schovat.“ Vyndávala vajíčka z krabice a strkala je pod koberec.

Pijovajec strašení vzdal. Popošel k holčičce a řekl: „Jak to, že se nebojíš, a odkud mě znáš?“ Holčička se k němu otočila a klidně odpověděla: „Ahoj Pijovajče, to se nediv, že tě znám. Včera jsem našla ve vajíčkách malé dírky, a když jsem je rozlomila, byly prázdné. Hned mi bylo jasné, že na ně někdo chodí.“ „Mám tu náplň moc rád,“ přiznal Pijovajec. „To já taky,“ odpověděla holčička. Pak se usmála a dodala: „Jsem ráda, že jsi přišel. Líbíš se mi a chutnají ti bonbony jako mně. Můžeme spolu kamarádit.“

Speciál Deníku: Pište pohádky

Pijovajec se také usmál a odpověděl: „To můžeme. A jestli chceš, ukážu ti, jak je vypíjím.“ „Dobře,“ souhlasila holčička, „ukaž mi, jak to děláš.“ A podala mu bonbon. Pijovajec si ho důkladně prohlédl. Pak našel nejpříhodnější místo a malým drápkem na prstíku do něj vyvrtal dírku. Když se provrtal, dovnitř vystrčil jazýček, který vypadal jako brčko a nugátový krém vysál.

Holčička to zkoušela po něm, ale nešlo jí to. Měla jazýček o hodně větší. Seděli vedle sebe a každý mlsal podle svého. Ráno našla maminka holčičku místo v postýlce ležet v pokoji na zemi. Bylo jí divné, že je přikrytá peřinkou. Jen Pijovajec věděl, proč to tak je. Spící holčičku po společném hodování starostlivě přikryl.

Autor: Roman Dvořák