Uběhlo třicet podzimů, KULI zestárl a nastal čas vybrat, nástupce. MARI, TARI i ZARI si byli podobní jako vejce vejci. Byli vzdělaní, hovořili několika jazyky a zdálo se, že každý z nich je schopen řídit mocnou říši. Ale KULI nevěděl komu předat království tří jezer. Kdo ze synů má ty nejlepší předpoklady pro budování říše. Zavolal si svého rádce a svěřil se mu s problémem. 

„Můj vladaři,“ pravil rádce, „ve tvém království jsou tři krásná jezera. Nech u každého z nich postavit velký dům. Všechny domy musí být stejné a všechny musí být nezařízené. Do tří pytlů odsypej stejně zlata a zavolej své syny. Každý z nich ať dostane dům i zlato a nechť mají jeden rok na to, aby domy zařídili podle svého vkusu.“

Pijovajec

Kuli se zaradoval a podrbal moudrého rádce po vousech. Uběhl rok a na březích tří jezer vyrostly tři domy. Král svolal všechny syny a pravil. „MARI, TARI I ZARI. Jste si podobní jako vejce vejci a já nevím kdo z vás má ty nejlepší předpoklady stát se vládcem království. A proto jsem nechal postavit tři domy, které se podobají jako vejce vejci a je na vás jak je zařídíte. Vyhraje ten, který se mi bude nejvíce líbit. Na vše máte jeden rok.“ Pak rozdal synům zlato a klíče k domům.

Uběhlo jaro, léto, podzim i zima a v království tří jezer rozpučelo jaro. KULI přijížděl k prvnímu jezeru a byl zvědav, jak si zařídil svůj dům MARI. Už z dálky viděl záblesky pozlacené střechy.

„Vítej otče,“ poklekl syn a otevřel vrata domu. Místnosti byly vystřižené jako z palácového katalogu. Všude zlato a drahé kameny, hedvábné koberce na zemi i na stěnách i dveře byly ze vzácného dřeva. Král pravil: „Synu stvořil jsi palác, který se může rovnat mému, ale obávám se, že jsem ti zlata tolik nedal. Kde jsi vzal na všechnu tu nádheru peníze?“ „Můj králi,“ pravil Mari, „peníze jsem si vypůjčil u lichváře a až budu panovníkem, všechno mu splatím i s úroky.“

„Jsi marnotratník, synu, utrácíš více, než máš, a to pro žádné království není dobré. Žiješ na dluh a na přísliby. Nemůžeš být mým následníkem.“

O Žlutěnce
Speciál Deníku: Pište pohádky

Pak odjel k druhému jezeru, kde na něj čekal syn TARI. „Vítej otče,“ pravil a uklonil se, a když otevřel vrata domu, zazněla líbezná hudba. Král žasl, protože tolik hudebníků, krásných tanečnic a jídel a vína neměl ani ve svém paláci. „Pojď, otče, a zasedni a pij a jez a bav se. Život je hostina! Všechno zlato jsem utratil jen pro tento jediný den.“  „Ne, můj milý synu, takovým způsobem nemůžeš vládnout a já ti nemohu svěřit své království.“ 

Smutný KULI odjel ke třetímu jezeru, kde na něj čekal syn ZARI. Byla už noc a když král vstoupil do domu, všude hořely svíce. Dům byl nezařízený a nebyl tam ani nábytek ani koberce a nebyla tam ani jediná židle, na kterou by usedl. „Můj synu, vždyť jsi nic neudělal, nemáš tu nic jen hořící pochodně. Děláš si ze starého otce legraci?“

ZARI promluvil: „Můj milovaný otče, za první třetinu zlata, kterou jsi mi tak velkoryse dal, jsem nakoupil na trhu zrna obilí a zasel je. Ještě dva měsíce a mohu sklízet zlatavé obilí. Za peníze z prodeje zrn si zařídím krásnou ložnici.“ Když vešli do druhého pokoje, ZARI pravil: „Za druhou třetinu zlata jsem nakoupil ryby ze sousedního království a nechal je vysadit do jezera. Z utržených peněz za ryby si zařídím tento pokoj.“

„Za třetí třetinu zlata, které jsi mi dal, jsem postavil pec na měď. Už je připravená a zítra začneme odlévat. Za utržené peníze vysadím stromy, keře a krásné byliny do mé zahrady.“

Děti v družině Základní školy Beroun-Závodí čtou pohádky, které vycházely v Deníku
Máme splněno! Povedlo se nám potěšit děti

„Co uděláš s největší prázdnou místností?“ ptal se Král. „Tuto největší místnost nechám být tak jak je, aby mi připomínala, že obilí ani ryby ani měď jsem nestvořil. Abych nezapomněl na věčnou záhadu života a světa a vesmíru. Abych se poklonil a při jediné svíčce modlil k nádheře stvoření. Jen škoda, můj králi, že jsem tě zklamal a můj dům je nezařízený, ale kdybych tak měl ještě jeden rok…“

„Už dost, to mi stačilo!“ pravil král. „Můj milovaný synu, máš vizi a plán, ty jediný se můžeš stát mým nástupcem. MARI se zadlužil, má srdce marnotratníka, TARI vše prohýřil, má srdce bohéma. Ty máš srdce vladaře. “

Pohádku nám na základě speciální výzvy Deníku Pište pohádky zaslal Jakub Kouřil.

Chcete i vy zveřejnit na našem webu pohádky, které jste napsali pro své děti nebo vnoučky? Napište nám na mail natasa.budacova@denik.cz.

Už od zítřka můžete číst seriál pohádek O Maněnce, která nám zaslala Růžena Urbanová.

Autor: Jakub Kouřil